Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Então Elifaz o temanita respondeu, dizendo:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
Se tentarmos falar contigo, ficarás incomodado? Mas quem poderia deter as palavras?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Eis que tu ensinavas a muitos, e fortalecias as mãos fracas;
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
Tuas palavras levantavam aos que tropeçavam, e fortificavas os joelhos que desfaleciam.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Mas agora [isso] que aconteceu contigo, tu te cansas; e quando [isso] te tocou, te perturbas.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Por acaso não era o teu temor [a Deus] a tua confiança, e a integridade dos teus caminhos tua esperança?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Lembra-te agora, qual foi o inocente que pereceu? E onde os corretos foram destruídos?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Como eu tenho visto, os que lavram injustiça e semeiam opressão colhem o mesmo.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
Com o sopro de Deus eles perecem, e pelo vento de sua ira são consumidos.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
O rugido do leão, a voz do leão feroz, e os dentes dos leões jovens são quebrantados.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
O leão velho perece por falta de presa, e os filhotes da leoa se dispersam.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Uma palavra me foi dita em segredo, e meu ouvidos escutaram um sussurro dela.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
Em imaginações de visões noturnas, quando o sono profundo cai sobre os homens,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
Espanto e tremor vieram sobre mim, que espantou todos os meus ossos.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Então um vento passou por diante de mim, que fez arrepiar os pelos de minha carne.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Ele parou, mas não reconheci sua feição; uma figura estava diante de meus olhos, e ouvi uma voz quieta, [que dizia]:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
Seria o ser humano mais justo que Deus? Seria o homem mais puro que seu Criador?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Visto que ele não confia em seus servos, e considera seus anjos como loucos,
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
Quanto mais naqueles que habitam em casas de lodo, cujo fundamento está no pó, e são esmagáveis como a traça!
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
Desde a manhã até a tarde são despedaçados, e perecem sempre, sem que ninguém perceba.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Por acaso sua excelência não se perde com eles mesmos? Eles morrem sem sabedoria.
