Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Tad Elifas no Temanas atbildēja un sacīja:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
Vai ļaunā ņemsi, kad tev kādu vārdu teiksim? Bet, - kas varētu klusu ciest?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Redzi, dažu labu tu esi pamācījis un nogurušas rokas stiprinājis.
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
Tavi vārdi kritušu ir uzcēluši, un drebošus ceļus tu esi spēcinājis.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Bet kad tas nu nāk uz tevi, tad tu nogursti, un kad tas tevi aizņem, tad tu iztrūcinājies.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Vai uz tavu Dieva bijāšanu nebija tava cerība, vai tu nepaļāvies uz saviem nenoziedzīgiem ceļiem?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Piemini jel, kurš nenoziedzīgs būdams ir bojā gājis, un kur taisni ir izdeldēti?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Tā es gan esmu redzējis: kas netaisnību ar un varas darbu sēj, tie to pašu pļauj.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
Caur Dieva dvašu tie iet bojā, un no viņa bardzības gara tie iznīkst.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
Lauvas rūkšana un liela lauvas balss un jaunu lauvu zobi ir izlauzti.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
Vecais lauva iet bojā, jo laupījuma nav, un vecās lauvas bērni izklīst.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Un slepeni pie manis nācis vārds, un mana auss kādu skaņu no tā ir saņēmusi,
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
Nakts parādīšanu domās, kad ciets miegs cilvēkiem uziet.
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
Tad bailes man uznāca un šaušalas un iztrūcināja visus manus kaulus.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Un viens gars man gāja garām, ka visi manas miesas mati cēlās stāvu.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Viņš stāvēja, bet es nepazinu viņa ģīmi, tēls bija priekš manām acīm un es dzirdēju palēnu balsi:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
Vai cilvēks taisns Dieva priekšā, vai vīrs šķīsts priekš sava Radītāja?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Redzi, Saviem kalpiem Viņš neuztic, un Saviem eņģeļiem Viņš pierāda vainu, -
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
Cik vairāk tiem, kas mālu namos dzīvo, kas ceļas no pīšļiem, kas nīcīgi kā kodi.
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
Starp rīta un vakara laiku tie top sašķelti, ka neviens to nenomana, viņi iet pavisam bojā.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Vai viņu gods viņiem netop atņemts? Tie nomirst, bet ne gudrībā.
