Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Respondens autem Eliphaz Themanites, dixit:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
Si cœperimus loqui tibi, forsitan moleste accipies, sed conceptum sermonem tenere quis poterit?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Ecce docuisti multos, et manus lassas roborasti:
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
Vacillantes confirmaverunt sermones tui, et genua trementia confortasti:
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Nunc autem venit super te plaga, et defecisti: tetigit te, et conturbatus es.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Ubi est timor tuus, fortitudo tua, patientia tua, et perfectio viarum tuarum?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Recordare obsecro te, quis umquam innocens periit? aut quando recti deleti sunt?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Quin potius vidi eos, qui operantur iniquitatem, et seminant dolores, et metunt eos,
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
Flante Deo perisse, et spiritu iræ eius esse consumptos:
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
Rugitus leonis, et vox leænæ, et dentes catulorum leonum contriti sunt.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
Tigris periit, eo quod non haberet prædam, et catuli leonis dissipati sunt.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Porro ad me dictum est verbum absconditum, et quasi furtive suscepit auris mea venas susurri eius.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
In horrore visionis nocturnæ, quando solet sopor occupare homines,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
Pavor tenuit me, et tremor, et omnia ossa mea perterrita sunt:
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Et cum spiritus me præsente transiret, inhorruerunt pili carnis meæ.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Stetit quidam, cuius non agnoscebam vultum, imago coram oculis meis, et vocem quasi auræ lenis audivi.
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
Numquid homo, Dei comparatione iustificabitur, aut factore suo purior erit vir?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Ecce qui serviunt ei, non sunt stabiles, et in angelis suis reperit pravitatem:
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
Quanto magis hi qui habitant domos luteas, qui terrenum habent fundamentum, consumentur velut a tinea?
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
De mane usque ad vesperam succidentur: et quia nullus intelligit, in æternum peribunt.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Qui autem reliqui fuerint, auferentur ex eis: morientur, et non in sapientia.
