Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
ED Elifaz Temanita rispose, e disse:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
Se noi imprendiamo a parlarti, ti sarà egli molesto? Ma pur chi potrebbe rattener le parole?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Ecco, tu correggevi molti, E rinforzavi le mani rimesse.
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
I tuoi ragionamenti ridirizzavano quelli che vacillavano, E tu raffermavi le ginocchia che piegavano.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Ma ora che [il male] ti è avvenuto, tu te ne affanni; [Ora ch'è] giunto fino a te, tu ne sei smarrito.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
La tua pietà non [è] ella [stata] la tua speranza, [E] l'integrità delle tue vie la tua aspettazione?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Deh! rammemorati, quale innocente perì mai, Ed ove furono gli [uomini] diritti [mai] distrutti?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Siccome io ho veduto che quelli che arano l'iniquità, E seminano la perversità, la mietono.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
Essi periscono per l'alito di Dio, E son consumati dal soffiar delle sue nari.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
Il ruggito del leone, e il grido del fier leone [son ribattuti]; E i denti de' leoncelli sono stritolati.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
Il vecchio leone perisce per mancamento di preda, E i figli della leonessa son dissipati.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Or mi è stata di nascosto significata una parola, E l'orecchio mio ne ha ritenuto un poco.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
Fra le immaginazioni delle visioni notturne, Quando il più profondo sonno cade sopra gli uomini,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
Mi è venuto uno spavento ed un tremito, Che ha spaventate tutte quante le mie ossa.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Ed uno spirito è passato davanti a me, Che mi ha fatto arricciare i peli della mia carne;
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Egli si è fermato, ed io non ho riconosciuto il suo aspetto; Una sembianza è stata davanti agli occhi miei, Ed io ho udita una voce sommessa [che diceva: ]
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
L'uomo sarebbe egli giustificato da Dio? L'uomo sarebbe egli giudicato puro dal suo fattore?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Ecco, egli non si fida ne' suoi servitori, E scorge della temerità ne' suoi Angeli.
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
Quanto più in coloro che abitano in case di fango, Il cui fondamento [è] nella polvere, E che son ridotti in polvere, esposti a' vermi?
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
Dalla mattina alla sera sono stritolati, E periscono in perpetuo, senza che alcuno vi ponga mente.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
L'eccellenza ch'era in loro non si diparte ella? Muoiono, ma non con sapienza.
