Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Elifaz il Temanita prese la parola e disse:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
Se si tenta di parlarti, ti sarà forse gravoso? Ma chi può trattenere il discorso?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Ecco, tu hai istruito molti e a mani fiacche hai ridato vigore;
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
le tue parole hanno sorretto chi vacillava e le ginocchia che si piegavano hai rafforzato.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Ma ora questo accade a te e ti abbatti; capita a te e ne sei sconvolto.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
La tua pietà non era forse la tua fiducia e la tua condotta integra, la tua speranza?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Ricordalo: quale innocente è mai perito e quando mai furon distrutti gli uomini retti?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Per quanto io ho visto, chi coltiva iniquità, chi semina affanni, li raccoglie.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
A un soffio di Dio periscono e dallo sfogo della sua ira sono annientati.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
Il ruggito del leone e l'urlo del leopardo e i denti dei leoncelli sono frantumati.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
Il leone è perito per mancanza di preda e i figli della leonessa sono stati dispersi.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
A me fu recata, furtiva, una parola e il mio orecchio ne percepì il lieve sussurro.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
Nei fantasmi, tra visioni notturne, quando grava sugli uomini il sonno,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
terrore mi prese e spavento e tutte le ossa mi fece tremare;
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
un vento mi passò sulla faccia, e il pelo si drizzò sulla mia carne...
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Stava là ritto uno, di cui non riconobbi l'aspetto, un fantasma stava davanti ai miei occhi... Un sussurro..., e una voce mi si fece sentire:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
«Può il mortale essere giusto davanti a Dio o innocente l'uomo davanti al suo creatore?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Ecco, dei suoi servi egli non si fida e ai suoi angeli imputa difetti;
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
quanto più a chi abita case di fango, che nella polvere hanno il loro fondamento! Come tarlo sono schiacciati,
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
annientati fra il mattino e la sera: senza che nessuno ci badi, periscono per sempre.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
La funicella della loro tenda non viene forse strappata? Muoiono senza saggezza!».
