Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Felelt a Témánbeli Elífáz és mondta:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
ajjon ha szólni próbálnánk hozzád, terhedre volna-e; de visszatartani a szavakat ki bírja?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Íme, oktattál sokakat, és lankadt kezeket megerősítettél;
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
a megbotlót fönntartották szavaid és görnyedező térdeket megszilárdítottál.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Most hogy reád jött, terhedre van, hozzád ér, és megrémültél?
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Nemde istenfélelmed a te bizodalmad, reményed pedig útjaid gáncstalansága!
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Gondolj csak rá: ki az, ki ártatlanul veszett el, és hol semmisültek meg egyenesek?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
A mint én láttam: kik jogtalanságot szántottak és bajt vetettek, azt aratják is;
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
Isten leheletétől elvesztek, s haragja fuvallatától elenyésznek.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
Oroszlán ordítása, vadállat üvöltése és az oroszlánkölykök fogai kitörettek.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
Oroszlán elvész ragadmány híján, s a nőstényoroszlán fiai szertezüllenek.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
De én hozzám egy ige lopódzott, és neszt fogott fel fülem belőle.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
Képzetek közt az éj látományaitól, mikor mély álom esik az emberekre:
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
rettegés lepett meg és remegés, és összes csontjaimat megrettentette.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
S egy szellem suhant el arczom mellett, borzadott testemnek hajaszála.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Ott áll, de nem ismerem meg ábrázatát, egy alak van szemeim előtt; suttogást meg hangot hallok:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
Igaznak bizonyul-e halandó az Isten előtt, vagy alkotója előtt tisztának-e a férfi?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Lám, szolgáiban nem hisz és angyalaira vet gáncsot;
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
hát még kik agyagházakban laknak, a kiknek a porban van alapjuk, összezúzzák őket hamarább molynál.
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
Reggeltől estig összetöretnek, észrevétlenül elvesznek örökre.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Nemde megszakad bennök kötelük, meghalnak, de nem bölcsességben!
