Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Da hob Eliphas, der Temaniter, an und sprach:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
Vielleicht verdrießt es dich, wenn man versucht, ein Wort mit dir zu reden; wer hält aber die Rede zurück?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Siehe, du hast viele zurechtgewiesen und müde Hände gestärkt.
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
Deine Reden haben Strauchelnde aufgerichtet, und wankende Knie hast du gekräftigt.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Da es nun an dich kommt, erliegst du, und weil es dich trifft, bist du so bestürzt.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Ist nicht deine Gottesfurcht dein Trost und die Vollkommenheit deines Weges deine Hoffnung?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Bedenke aber: ist je ein Unschuldiger umgekommen, oder wurden je Rechtschaffene vertilgt?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Soviel ich gesehen habe: die Unrecht pflügen und Unheil säen, ernten es auch.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
Durch Gottes Odem kommen sie um; durch den Hauch seines Zornes werden sie verzehrt.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
Das Brüllen des Löwen und die Stimme des Leuen verstummt, und die Zähne der jungen Löwen werden ausgebrochen.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
Der Löwe verdirbt aus Mangel an Raub, und die Jungen der Löwin zerstreuen sich.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Zu mir aber stahl sich ein Wort, mein Ohr vernahm ein leises Flüstern;
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
beim Nachdenken über Nachtgesichte, als tiefer Schlaf auf die Menschen gefallen war,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
da kam Furcht über mich und ein Zittern und durchschauerte alle meine Gebeine;
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
denn ein Geist ging an mir vorüber, die Haare meines Leibes standen mir darob zu Berge.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Er stand da, und ich erkannte sein Aussehen nicht, eine Gestalt war vor meinen Augen, ich hörte eine flüsternde Stimme:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
Ist der Sterbliche gerecht vor Gott oder ein Mann vor seinem Schöpfer rein?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Siehe, seinen Dienern traut er nicht, bei seinen Engeln nimmt er Irrtum wahr;
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
wieviel mehr bei denen, die in Lehmhütten wohnen, deren Fundament im Staube liegt und die gleich Motten zerstört werden!
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
Zwischen Morgen und Abend gehen sie zugrunde; ehe man sich's versieht, sind sie für immer dahin.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Wird nicht ihr Zeltstrick abgerissen? Sie sterben; und zwar nicht an Weisheit!
