Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Da antwortete Eliphas von Theman und sprach:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
Du hast's vielleicht nicht gern, so man versucht, mit dir zu reden; aber wer kann sich's enthalten?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Siehe, du hast viele unterwiesen und lässige Hände gestärkt;
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
deine Rede hat die Gefallenen aufgerichtet, und die bebenden Kniee hast du gekräftigt.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Nun aber es an dich kommt, wirst du weich; und nun es dich trifft, erschrickst du.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Ist nicht deine Gottesfurcht dein Trost, deine Hoffnung die Unsträflichkeit deiner Wege?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Gedenke doch, wo ist ein Unschuldiger umgekommen? oder wo sind die Gerechten je vertilgt?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Wie ich wohl gesehen habe: die da Mühe pflügen und Unglück säten, ernteten es auch ein;
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
durch den Odem Gottes sind sie umgekommen und vom Geist seines Zorns vertilgt.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
Das Brüllen der Löwen und die Stimme der großen Löwen und die Zähne der jungen Löwen sind zerbrochen.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
Der Löwe ist umgekommen, daß er nicht mehr raubt, und die Jungen der Löwin sind zerstreut.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Und zu mir ist gekommen ein heimlich Wort, und mein Ohr hat ein Wörtlein davon empfangen.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
Da ich Gesichte betrachtete in der Nacht, wenn der Schlaf auf die Leute fällt,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
da kam mich Furcht und Zittern an, und alle meine Gebeine erschraken.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Und da der Geist an mir vorüberging standen mir die Haare zu Berge an meinem Leibe.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Da stand ein Bild vor meinen Augen, und ich kannte seine Gestalt nicht; es war still, und ich hörte eine Stimme:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
Wie kann ein Mensch gerecht sein vor Gott? oder ein Mann rein sein vor dem, der ihn gemacht hat?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Siehe, unter seinen Knechten ist keiner ohne Tadel, und seine Boten zeiht er der Torheit:
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
wie viel mehr die in Lehmhäusern wohnen und auf Erde gegründet sind und werden von Würmern gefressen!
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
Es währt vom Morgen bis an den Abend, so werden sie zerschlagen; und ehe sie es gewahr werden, sind sie gar dahin,
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
und ihre Nachgelassenen vergehen und sterben auch unversehens.
