Jób 4

1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Da gab ihm Eliphaz aus Teman also Antwort:

2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

"Hat man vor dich zur Prüfung je ein Ding gebracht, worüber du den Mut verloren hättest? Wer konnte je den Worten Einhalt tun?

3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

Fürwahr, so viele hast du selbst belehrt, so manchen schwachen Arm gestählt.

4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

Den Strauchelnden hielt aufrecht deine Rede; die müden Kniee stärktest du.

5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

Jetzt kommt's an dich, da wirst du mutlos; wo dich's erfaßt, verzweifelst du.

6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

War deine Gottesfurcht nicht dein Vertrauen, und dein unsträflich Leben deine Hoffnung?

7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

Bedenke nur: Wer kommt je schuldlos um? Wo gehen Redliche zugrunde?

8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

Die Unrecht pflügen, Böses säen, die ernten's auch. So weiß ich es.

9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

Durch Gottes Odem gehen sie zugrunde; durch seinen Zornhauch sterben sie.

10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

Der Löwen Stimmen selber, das Gebrüll der Leuen, der jungen Löwen Zähne werden ausgetilgt.

11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

Der Löwe geht zugrunde aus Beutemangel; der Löwin Junge müssen sich zerstreuen.

12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

Zu mir drang ein verstohlen Wort; mein Ohr vernahm davon nur ein Geflüster.

13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

Im Wundertraum, bei Nachtgesichten, wenn Tiefschlaf auf die Menschen fällt,

14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

da fuhr in mich ein Schrecken und ein Zittern, und Angst ließ mein Gebein erbeben.

15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

Und über meinen Rücken lief es kalt; ein Schauder schüttelt' meinen Leib.

16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

Das Unbekannte stand vor mir; vor meinem Auge schwebte her ein Schatten. - Ein Säuseln hörte ich und eine Stimme:

17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

'Ist gegen Gott ein Mensch gerecht; vor seinem Schöpfer einer rein?'

18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

Er traut dies seinen Dienern selbst nicht zu, und seinen Engeln flößt er Schrecken ein.

19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

Nun vollends gar der Lehmhausmensch, der Sterbliche, aus Staub gebaut, noch leichter als die Motten zu zerdrücken!

20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

Vom Morgen bis zum Abend werden sie vernichtet; unwiderruflich gehen sie zugrunde.

21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.

Ja, wird denn nicht ihr Vorzug ihnen weggenommen? Durch Unvernunft nur sterben sie."