Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Alors Éliphaz, de Théman, prit la parole, et dit:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
Si l'on tente de te parler, te fâcheras-tu? Mais qui pourrait retenir ses paroles?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Voici, tu as souvent instruit les autres, et tu as fortifié les mains affaiblies;
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
Tes paroles ont relevé ceux qui chancelaient, et tu as raffermi les genoux qui pliaient.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Et maintenant que le malheur t'arrive, tu te fâches; et parce qu'il t'a atteint, tu es tout éperdu!
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Ta piété ne fait-elle pas ta confiance? Ton espérance, n'est-ce pas l'intégrité de tes voies?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Cherche dans ta mémoire; quel est l'innocent qui a péri, et où des justes ont-ils été exterminés?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Pour moi, j'ai vu que ceux qui labourent l'iniquité et qui sèment la peine, la moissonnent.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
Ils périssent par le souffle de Dieu, et ils sont consumés par le vent de sa colère.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
Le rugissement du lion, le cri du grand lion cesse, et les dents du lionceau sont anéanties;
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
Le lion périt faute de proie, et les petits de la lionne sont dispersés.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Une parole m'est furtivement arrivée, et mon oreille en a saisi le murmure.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
Au milieu de mes pensées, pendant les visions de la nuit, quand un profond sommeil tombe sur les humains,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
Une frayeur et un tremblement me saisirent, et effrayèrent tous mes os.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Un esprit passa devant moi, et fit hérisser le poil de ma chair.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Il se tint là et je ne reconnus pas son visage; une figure était devant mes yeux. Il y eut un silence; et j'entendis une voix:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
“L'homme sera-t-il juste devant Dieu? L'homme sera-t-il pur devant celui qui l'a fait?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Voici, il ne se fie pas à ses serviteurs, il trouve des défauts à ses anges.
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
Combien plus chez ceux qui habitent des maisons d'argile, qui ont leurs fondements dans la poussière, qu'on écrase comme des vermisseaux!
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
Ils sont détruits du matin au soir; sans qu'on y prenne garde, ils périssent pour toujours.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
La corde de leur tente est coupée, ils meurent, sans avoir été sages. “
