Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Alors Eliphas Témanite prit la parole, et dit:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
Si nous entreprenons de te parler, te fâcheras-tu? mais qui pourrait s'empêcher de parler?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Voilà, tu en as enseigné plusieurs, et tu as renforcé les mains lâches.
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
Tes paroles ont affermi ceux qui chancelaient, et tu as fortifié les genoux qui pliaient.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Et maintenant que ceci t'est arrivé, tu t'en fâches! il t'a atteint, et tu en es tout troublé.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Ta piété n'a-t-elle pas été ton espérance? et l'intégrité de tes voies [n'a-t-elle pas été] ton attente?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Rappelle, je te prie, dans ton souvenir, où est l'innocent qui ait jamais péri, et où les hommes droits ont-ils [jamais] été exterminés?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Mais j'ai vu que ceux qui labourent l'iniquité, et qui sèment l'outrage, les moissonnent.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
Ils périssent par le souffle de Dieu, et ils sont consumés par le vent de ses narines.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
[Il étouffe] le rugissement du lion, et le cri d'un grand lion, et il arrache les dents des lionceaux.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
Le lion périt par faute de proie, et les petits du vieux lion sont dissipés.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Mais quant à moi, une parole m'a été adressée en secret, et mon oreille en a entendu quelque peu.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
Pendant les pensées diverses des visions de la nuit, quand un profond sommeil saisit les hommes,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
Une frayeur et un tremblement me saisirent qui étonnèrent tous mes os.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Un esprit passa devant moi, [et] mes cheveux en furent tout hérissés.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Il se tint là, mais je ne connus point son visage; une représentation était devant mes yeux, et j'ouïs une voix basse [qui disait]:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
L'homme sera-t-il plus juste que Dieu? l'homme sera-t-il plus pur que celui qui l'a fait?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Voici, il ne s'assure point sur ses serviteurs, et il met la lumière dans ses Anges:
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
Combien moins [s'assurera-t-il] en ceux qui demeurent dans des maisons d'argile; en ceux dont le fondement est dans la poussière, et qui sont consumés à la rencontre d'un vermisseau?
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
Du matin au soir ils sont brisés, et, sans qu'on s'en aperçoive, ils périssent pour toujours.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
L'excellence qui était en eux, n'a-t-elle pas été emportée? Ils meurent sans être sages.
