Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Then Eliphaz, from Teman, replied to Job. He said,
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
“Will you please let me say something to you? I am not [RHQ] able to remain silent [any longer].
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
In the past, you have instructed/taught many people, and you have encouraged those who were weak.
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
By what you said, you have helped those who (needed spiritual help/almost quit trusting in God) [MET], and you have enabled them to become spiritually strong again [MET].
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
But now, when you experience disasters, you become discouraged. The disasters hit you, and you are stunned.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
You revere God; (does that not cause you to trust [in him]?/that should cause you to trust [in him].) [RHQ] If you were guiltless, you would [RHQ] be confident that [God] would not [have allowed] these disasters [to] happen to you!
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Think about this: Do innocent people die [while they are still young] [RHQ]? Does God get rid of godly people [RHQ]? [No!]
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
What I have experienced is this: [Just as] [MET] farmers who plant bad [seeds] do not harvest good [crops], [just as those who start] trouble for others, later bring trouble on themselves.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
They die when God angrily blows his breath on them, when he is very angry with them.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
[Even though wicked people may be very powerful like] young lions, [God] will get rid of them [MET].
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
[They will die like] fierce lions [that] starve to death when there are no animals that they can kill and eat, and [their children will be separated from each other like] young lions separate from each other [to find food].”
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
“I heard a message that someone came and whispered to me.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
He spoke to me at night when I was having a bad dream that disturbed/frightened me while I was fast asleep.
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
It caused me to be afraid and tremble; it caused all my bones to shake.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
A ghost glided past my face and caused the hair on [on the back of] my neck to stand straight up.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
It stopped, but I could not see what form it had. But [I could sense that] there was some being in front of me, and it said in a quiet voice,
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
‘(Does God consider anyone to be righteous?/No human beings can be righteous in God’s sight!) [RHQ] (Their creator cannot consider them to be pure./Can their creator consider them to be pure?) [RHQ]
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
God cannot be sure that his own angels [will always do what is right]; he declares that some of them have done what is wrong.
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
So he certainly cannot trust human beings who were made from dust and clay, who are crushed as easily as moths are crushed!
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
People are sometimes well in the morning, but in the evening they are dead. They are gone forever and do not even know it (OR, and no one pays any attention to it).
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
They are like [MET] tents that collapse [suddenly]: They die [suddenly] before they become wise.’”
