Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Then Eliphaz the Temanite answered and said,
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
[If] we assay to commune with thee, wilt thou be grieved? but who can withhold himself from speaking?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Behold, thou hast instructed many, and thou hast strengthened the weak hands.
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
Thy words have upholden him that was falling, and thou hast strengthened the feeble knees.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
But now it is come upon thee, and thou faintest; it toucheth thee, and thou art troubled.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
[Is] not [this] thy fear, thy confidence, thy hope, and the uprightness of thy ways?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Remember, I pray thee, who [ever] perished, being innocent? or where were the righteous cut off?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Even as I have seen, they that plow iniquity, and sow wickedness, reap the same.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
By the blast of God they perish, and by the breath of his nostrils are they consumed.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
The roaring of the lion, and the voice of the fierce lion, and the teeth of the young lions, are broken.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
The old lion perisheth for lack of prey, and the stout lion’s whelps are scattered abroad.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Now a thing was secretly brought to me, and mine ear received a little thereof.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
In thoughts from the visions of the night, when deep sleep falleth on men,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
Fear came upon me, and trembling, which made all my bones to shake.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Then a spirit passed before my face; the hair of my flesh stood up:
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
It stood still, but I could not discern the form thereof: an image [was] before mine eyes, [there was] silence, and I heard a voice, [saying],
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
Shall mortal man be more just than God? shall a man be more pure than his maker?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Behold, he put no trust in his servants; and his angels he charged with folly:
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
How much less [in] them that dwell in houses of clay, whose foundation [is] in the dust, [which] are crushed before the moth?
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
They are destroyed from morning to evening: they perish for ever without any regarding [it].
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Doth not their excellency [which is] in them go away? they die, even without wisdom.
