Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Then Eliphaz the Temanite answered and said,
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
If we assay to commune with you, will you be grieved? but who can withhold himself from speaking?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Behold, you have instructed many, and you have strengthened the weak hands.
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
Your words have upheld him that was falling, and you have strengthened the feeble knees.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
But now it is come on you, and you faint; it touches you, and you are troubled.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Is not this your fear, your confidence, your hope, and the uprightness of your ways?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Remember, I pray you, who ever perished, being innocent? or where were the righteous cut off?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Even as I have seen, they that plow iniquity, and sow wickedness, reap the same.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
By the blast of God they perish, and by the breath of his nostrils are they consumed.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
The roaring of the lion, and the voice of the fierce lion, and the teeth of the young lions, are broken.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
The old lion perishes for lack of prey, and the stout lion’s whelps are scattered abroad.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Now a thing was secretly brought to me, and my ear received a little thereof.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
In thoughts from the visions of the night, when deep sleep falls on men,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
Fear came on me, and trembling, which made all my bones to shake.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Then a spirit passed before my face; the hair of my flesh stood up:
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
It stood still, but I could not discern the form thereof: an image was before my eyes, there was silence, and I heard a voice, saying,
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
Shall mortal man be more just than God? shall a man be more pure than his maker?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Behold, he put no trust in his servants; and his angels he charged with folly:
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
How much less in them that dwell in houses of clay, whose foundation is in the dust, which are crushed before the moth?
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
They are destroyed from morning to evening: they perish for ever without any regarding it.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Does not their excellency which is in them go away? they die, even without wisdom.
