Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Then Eliphaz the Temanite answered, and sayde,
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
If we assay to commune with thee, wilt thou be grieued? but who can withholde himselfe from speaking?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Behold, thou hast taught many, and hast strengthened the wearie hands.
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
Thy wordes haue confirmed him that was falling, and thou hast strengthened the weake knees.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
But now it is come vpon thee, and thou art grieued: it toucheth thee, and thou art troubled.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Is not this thy feare, thy confidence, thy pacience, and the vprightnesse of thy wayes?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Remember, I pray thee: who euer perished, being an innocent? or where were the vpright destroyed?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
As I haue seene, they that plow iniquitie, and sowe wickednesse, reape the same.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
With the blast of God they perish, and with the breath of his nostrels are they cosumed.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
The roaring of the Lion, and the voyce of the Lionesse, and the teeth of the Lions whelpes are broken.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
The Lyon perisheth for lacke of pray, and the Lyons whelpes are scattered abroade.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
But a thing was brought to me secretly, and mine eare hath receiued a litle thereof.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
In the thoughtes of ye visions of the night, when sleepe falleth on men,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
Feare came vpon me, and dread which made all my bones to tremble.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
And the wind passed before me, and made the heares of my flesh to stande vp.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Then stoode one, and I knewe not his face: an image was before mine eyes, and in silence heard I a voyce, saying,
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
Shall man be more iust then God? or shall a man be more pure then his maker?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Beholde, he founde no stedfastnesse in his Seruants, and laid follie vpon his Angels.
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
Howe much more in them that dwell in houses of clay, whose foundation is in the dust, which shalbe destroyed before the moth?
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
They be destroyed from the morning vnto the euening: they perish for euer, without regarde.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Doeth not their dignitie goe away with them? do they not die, and that without wisdom?
