Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Then Eliphaz the Temanite replied:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
“If one ventures a word with you, will you be wearied? Yet who can keep from speaking?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Surely you have instructed many, and have strengthened their feeble hands.
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
Your words have steadied those who stumbled; you have braced the knees that were buckling.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
But now trouble has come upon you, and you are weary. It strikes you, and you are dismayed.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Is your reverence not your confidence, and the uprightness of your ways your hope?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Consider now, I plead: Who, being innocent, has ever perished? Or where have the upright been destroyed?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
As I have observed, those who plow iniquity and those who sow trouble reap the same.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
By the breath of God they perish, and by the blast of His anger they are consumed.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
The lion may roar, and the fierce lion may growl, yet the teeth of the young lions are broken.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
The old lion perishes for lack of prey, and the cubs of the lioness are scattered.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Now a word came to me secretly; my ears caught a whisper of it.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
In disquieting visions in the night, when deep sleep falls on men,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
fear and trembling came over me and made all my bones shudder.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Then a spirit glided past my face, and the hair on my body bristled.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
It stood still, but I could not discern its appearance; a form loomed before my eyes, and I heard a whispering voice:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
‘Can a mortal be more righteous than God, or a man more pure than his Maker?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
If God puts no trust in His servants, and He charges His angels with error,
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
how much more those who dwell in houses of clay, whose foundations are in the dust, who can be crushed like a moth!
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
They are smashed to pieces from dawn to dusk; unnoticed, they perish forever.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Are not their tent cords pulled up, so that they die without wisdom?’
