Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Тогава теманецът Елифаз проговаряйки рече:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
Ако започнем да ти говорим, ще ти дотегне ли? Но кой може се въздържа да не говори?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Ето, ти си научил мнозина, И немощни ръце си укрепил.
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
Твоите думи са заякчили колебаещия, И отслабнали колене си укрепил.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
А сега това дойде на тебе, и ти е дотегнало; Допира те, и смутил си се.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
В страха ти от Бога не е ли твоето упование, И в правотата на пътищата ти твоята надежда?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Спомни си, моля, кой някога е погивал невинен, Или где са били изтребени праведните.
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
До колко съм аз видял, ония, които орат беззаконие, И сеят нечестие, това и жънат.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
Изтребват се от дишането на Бога, И от духането на ноздрите Му погиват.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
Ревът на лъва и гласът на свирепия лъв замират, И зъбите на младите лъвове се изкъртват.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
Лъвът загива от нямане лов, И малките на лъвицата се разпръсват.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Тайно достига до мене едно нещо, И ухото ми долови един шепот от него:
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
Всред мислите от нощните видения, Когато дълбок сън напада човеците,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
Ужас ме обзе, и трепет, И разтърси всичките ми кости;
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Тогава дух премина пред мене; Космите на тялото ми настръхнаха;
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Той застана, но не можах да позная образа му; Призрак се яви пред очите ми; В тишина чух тоя глас:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
Ще бъде ли смъртен човек праведен пред Бога? Ще бъде ли човека чист пред Създателя си?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Ето, Той не се доверява на слугите Си, И на ангелите Си намира недостатък,
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
Колко повече в ония, които живеят в къщи от кал. Чиято основа е в пръстта, И които се смазват като че ли са молци!
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
Между заранта и вечерта се събират, Без да усети някой загубват се за винаги.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Величието, което е в тях, не се ли премахва? Умират и то без мъдрост.
