< Jób 39 >

1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
¿Sabes tú el tiempo en qué paren las cabras monteses? ¿o miraste tú las ciervas, cuando están pariendo?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
¿Contaste tú los meses de su preñez? ¿y sabes el tiempo cuando han de parir?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Como se encorvan, quebrantan sus hijos, pasan sus dolores:
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Como después sanan los hijos, crecen con el grano: salen, y nunca más vuelven a ellas.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
¿Quién echó libre al asno montés? ¿y quién soltó sus ataduras?
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
Al cual yo puse casa en la soledad, y sus moradas en la tierra salada.
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Ríese de la multitud de la ciudad: no oye las voces del pechero.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
Lo oculto de los montes es su pasto, y anda buscando todo lo que está verde.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
¿Querrá el unicornio servirte a ti, ni quedar a tu pesebre?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
¿Atarás tú al unicornio con su coyunda para el surco? ¿labrará los valles en pos de ti?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
¿Confiarás tú en él, por ser grande su fortaleza, y fiarás de él tu labor?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
¿Fiarás de él que te tornará tu simiente, y que allegará en tu era?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
¿Hiciste tú las alas alegres del avestruz: los cañones y la pluma de la cigüeña?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
La cual desampara en la tierra sus huevos, y sobre el polvo los calienta,
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
Y olvídase de que los pisará algún pie, y que los quebrará alguna bestia del campo.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Endurécese para con sus hijos, como si no fuesen suyos, no temiendo de que su trabajo haya sido en vano:
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Porque Dios la hizo olvidar de sabiduría, y no le dio inteligencia.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
A su tiempo se levanta en alto, y se burla del caballo, y del que sube en él.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
¿Diste tú al caballo la fortaleza? ¿vestiste tú su cerviz de relincho?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
¿Espantarle has tú como a alguna langosta, en cuya nariz hay fuerza para espantar?
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Escarba la tierra, alégrase en su fuerza, sale al encuentro de las armas:
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Hace burla del espanto, y no teme; ni vuelve el rostro delante de la espada.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
Contra él suena la aljaba, el hierro de la lanza, y de la pica;
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
Y él con ímpetu y furor escarba la tierra, y no estima el sonido de la bocina.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Entre las bocinas dice: ¡Ea! y desde lejos huele la batalla, el estruendo de los príncipes, y el clamor.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
¿Vuela el gavilán por tu industria, y extiende sus alas hacia el mediodía?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
¿Enaltécese el águila por tu mandamiento, y pone en alto su nido:
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
Habita, y está en la piedra en la cumbre del peñasco, y de la roca?
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
Desde allí asecha la comida: sus ojos consideran muy lejos.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
Y sus pollos tragan sangre; y adonde hubiere muertos, allí está.

< Jób 39 >