< Jób 39 >

1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
“¿Sabéis en qué momento paren las cabras montesas? ¿Observas cuando la cierva tiene cervatillo?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
¿Puedes contar los meses que cumplen? ¿O sabes la hora en que dan a luz?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Se inclinan. Llevan a sus crías. Terminan sus dolores de parto.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Sus crías se hacen fuertes. Crecen en el campo abierto. Salen y no vuelven.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
“¿Quién ha liberado al burro salvaje? O que ha soltado las amarras del asno veloz,
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
cuyo hogar he convertido en el desierto, y la tierra salada su morada?
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Desprecia el tumulto de la ciudad, tampoco oye los gritos del conductor.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
La cordillera es su pasto. Busca cada cosa verde.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
“¿Se contentará el buey salvaje con servirte? ¿O se quedará junto a tu comedero?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
¿Puedes sujetar al buey salvaje en el surco con su arnés? ¿O va a labrar los valles después de ti?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
¿Confiarás en él, porque su fuerza es grande? ¿O le dejarás tu trabajo?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
¿Confiarás en él para que traiga a casa tu semilla? y recoger el grano de tu era?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
“Las alas del avestruz se agitan con orgullo, ¿pero son las plumas y el plumaje del amor?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
Porque deja sus huevos en la tierra, los calienta en el polvo,
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
y olvida que el pie puede aplastarlos, o que el animal salvaje los pisotee.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Trata con dureza a sus crías, como si no fueran suyas. Aunque su trabajo es en vano, no tiene miedo,
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
porque Dios la ha privado de sabiduría, tampoco le ha impartido entendimiento.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Cuando se eleva a lo alto, desprecia al caballo y a su jinete.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
“¿Le has dado fuerza al caballo? ¿Has vestido su cuello con una melena temblorosa?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
¿Le has hecho saltar como una langosta? La gloria de su resoplido es impresionante.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Pisa el valle y se regocija en su fuerza. Sale al encuentro de los hombres armados.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Se burla del miedo y no se amilana, ni se aparta de la espada.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
El carcaj se sacude contra él, la lanza y la jabalina.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
Come la tierra con fiereza y rabia, ni se queda quieto al sonido de la trompeta.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Cada vez que suena la trompeta, resopla: “¡Ah! Huele la batalla a lo lejos, el estruendo de los capitanes, y los gritos.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
“¿Es por tu sabiduría que el halcón vuela, y extiende sus alas hacia el sur?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
¿Es por tu orden que el águila se levanta, y hace su nido en las alturas?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
En el acantilado habita y hace su hogar, en la punta del acantilado y la fortaleza.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
Desde allí espía la presa. Sus ojos lo ven de lejos.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
Sus crías también chupan sangre. Donde están los muertos, allí está él”.

< Jób 39 >