Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Poznaš čas, ko divje skalne koze kotijo? Mar lahko zaznamuješ kdaj košute povržejo?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Mar lahko šteješ mesece, ki so jih dopolnile? Ali poznaš čas, ko kotijo?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Sklonijo se in skotijo svoje mlade, odvržejo svoje bridkosti.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Njihovi mladiči so v dobri naklonjenosti, rastejo z žitom, gredo naprej in se ne vrnejo k njim.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Kdo je divjega osla izpustil na prostost? Ali kdo je odvezal vezi divjega osla?
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
Čigar hišo sem naredil divjino in jalovo deželo njegova prebivališča?
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Zasmehuje mestno množico niti se ne ozira na vpitje voznika.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
Razpon gora je njegov pašnik in preiskuje za vsako zeleno stvarjo.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Mar ti bo samorog voljan služiti, ali ostane pri tvojih jaslih?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Ali lahko s svojim jermenom zvežeš samoroga v brazdo? Ali bo za teboj branal doline?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Mu boš zaupal, ker je njegova moč velika? Ali boš svoje trdo delo prepustil njemu?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Mu boš verjel, da bo tvoje seme pripeljal domov in ga zbral v tvoj skedenj?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
Daješ pavom čedne peruti? Ali peruti in peresa noju?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
Ki zapušča svoja jajca na zemlji in jih ogreva v prahu
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
in pozablja, da jih stopalo lahko zdrobi ali da jih divja žival lahko stre.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Trda je do svojih malih, kakor da ne bi bili njeni. Brez strahu je, da je njeno trdo delo zaman,
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
ker ji je Bog odrekel modrost niti ji ni podelil razumnosti.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Ko se dvigne visoko, zasmehuje konja in njegovega jezdeca.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Si ti dal konju moč? Si ti njegov vrat oblekel z grivo?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Ga lahko narediš prestrašenega kakor kobilico? Slava njegovih nosnic je strašna.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Grebe v dolini in se veseli v svoji moči. Gre naprej, da sreča oborožene ljudi.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Zasmehuje strah in ni zgrožen niti se pred mečem ne obrača nazaj.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
Tul za puščice rožlja ob njem, lesketajoča sulica in ščit.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
Tla požira z okrutnostjo in besom. Niti ne verjame, da je to zvok šofarja.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Med šofarji hrže: ›Hi, hi‹ in od daleč voha bitko, grmenje poveljnikov in bojni krik.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Mar sokol leti po svoji modrosti in svoje peruti razpenja proti jugu?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Mar se orlica vzpenja ob tvoji zapovedi in svoje gnezdo dela na višini?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
Prebiva in ostaja na skali, na skalni pečini in trdnem kraju.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
Od tam si išče plen in njene oči zrejo daleč proč.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
Tudi njeni mladiči srkajo kri. In kjer so umorjeni, tam je ona.«
