Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Sabes tu o tempo em que as cabras montesas dão filhotes? Ou observaste tu as cervas quando em trabalho de parto?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Contaste os meses que elas cumprem, e sabes o tempo de seu parto?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Quando se encurvam, produzem seus filhos, [e] lançam de si suas dores.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Seus filhos se fortalecem, crescem como o trigo; saem, e nunca mais voltam a elas.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Quem despediu livre ao asno montês? E quem ao asno selvagem soltou das ataduras?
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
Ao qual eu dei a terra desabitada por casa, e a terra salgada por suas moradas.
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Ele zomba do tumulto da cidade; não ouve os gritos do condutor.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
A extensão dos montes é seu pasto; e busca tudo o que é verde.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Por acaso o boi selvagem quererá te servir, ou ficará junto de tua manjedoura?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Ou amarrarás ao boi selvagem com sua corda para o arado? Ou lavrará ele aos campos atrás de ti?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Confiarás nele, por ser grande sua força, e deixarás que ele faça teu trabalho?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Porás tua confiança nele, para que ele colha tua semente, e a junte em tua eira?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
As asas da avestruz batem alegremente, mas são suas asas e penas como as da cegonha?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
Ela deixa seus ovos na terra, e os esquenta no chão,
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
E se esquece de que pés podem os pisar, e os animais do campo [podem] os esmagar.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Age duramente para com seus filhos, como se não fossem seus, sem temer que seu trabalho tenha sido em vão.
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Porque Deus a privou de sabedoria, e não lhe repartiu entendimento.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Porém quando se levanta para correr, zomba do cavalo e do seu cavaleiro.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
És tu que dás força ao cavalo, ou que vestes seu pescoço com crina?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Podes tu o espantar como a um gafanhoto? O sopro de suas narinas é terrível.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Ele escarva a terra, alegra-se de sua força, [e] sai ao encontro das armas;
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Ele zomba do medo, e não se espanta; nem volta para trás por causa da espada.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
Contra ele rangem a aljava, o ferro brilhante da lança e do dardo;
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
Sacudido-se com furor, ele escarva a terra; ele não fica parado ao som da trombeta.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Ao som das trombetas diz: Eia! E desde longe cheira a batalha, o grito dos capitães, e o barulho.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Por acaso é por tua inteligência que o gavião voa, [e] estende suas asas para o sul?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Ou é por tua ordem que a água voa alto e põe seu ninho na altura?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
Nas penhas ela mora e habita; no cume das penhas, e em lugares seguros.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
Desde ali espia a comida; seus olhos avistam de longe.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
Seus filhotes sugam sangue; e onde houver cadáveres, ali ela está.
