Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Sabes tu o tempo em que as cabras montezes parem? ou consideraste as dôres das cervas?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Contarás os mezes que cumprem? ou sabes o tempo do seu parto?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Quando se encurvam, produzem seus filhos, e lançam de si as suas dôres.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Seus filhos enrijam, crescem com o trigo: saem, e nunca mais tornam a ellas.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Quem despediu livre o jumento montez? e quem soltou as prisões ao jumento bravo?
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
Ao qual dei o ermo por casa, e a terra salgada por suas moradas.
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Ri-se do arroido da cidade: não ouve os muitos gritos do exactor.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
O que descobre nos montes é o seu pasto, e anda buscando tudo que está verde.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Ou, querer-te-ha servir o unicornio? ou ficará na tua cavallariça?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Ou amarrarás o unicornio com a sua corda no rego? ou estorroará apoz ti os valles?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Ou confiarás n'elle, por ser grande a sua força? ou deixarás a seu cargo o teu trabalho?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Ou fiarás d'elle que te torne o que semeaste e o recolherá na tua eira?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
Vem de ti as alegres azas dos pavões, que teem pennas de cegonha e d'aguia?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
A qual deixa os seus ovos na terra, e os aquenta no pó.
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
E se esquece de que algum pé os pise, ou os animaes do campo os calquem.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Endurece-se para com seus filhos, como se não fossem seus: debalde é seu trabalho, porquanto está sem temor.
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Porque Deus a privou de sabedoria, e não lhe repartiu entendimento.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
A seu tempo se levanta ao alto: ri-se do cavallo, e do que vae montado n'elle.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Ou darás tu força ao cavallo? ou vestirás o seu pescoço com trovão?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Ou espantal-o-has, como ao gafanhoto? terrivel é o fogoso respirar das suas ventas.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Escarva a terra, e folga na sua força, e sae ao encontro dos armados.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Ri-se do temor, e não se espanta, e não torna atraz por causa da espada.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
Contra elle rangem a aljava, o ferro flammante da lança e do dardo.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
Sacudindo-se, e removendo-se, escarva a terra, e não faz caso do som da buzina.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Na furia do som das buzinas diz: Eia! e de longe cheira a guerra, e o trovão dos principes, e o alarido.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Ou vôa o gavião pela tua intelligencia, e estende as suas azas para o sul?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Ou se remonta a aguia ao teu mandado, e põe no alto o seu ninho?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
Nas penhas mora e habita: no cume das penhas, e nos logares seguros.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
Desde ali descobre a preza: seus olhos a avistam desde longe.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
E seus filhos chupam o sangue, e onde ha mortos ahi está.
