Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Numquid nosti tempus partus ibicum in petris, vel parturientes cervas observasti?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Dinumerasti menses conceptus earum, et scisti tempus partus earum?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Incurvantur ad foetum, et pariunt, et rugitus emittunt.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Separantur filii earum, et pergunt ad pastum: egrediuntur, et non revertuntur ad eas.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Quis dimisit onagrum liberum, et vincula eius quis solvit?
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
Cui dedi in solitudine domum, et tabernacula eius in terra salsuginis.
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Contemnit multitudinem civitatis, clamorem exactoris non audit.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
Circumspicit montes pascuae suae, et virentia quaeque perquirit.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Numquid volet rhinoceros servire tibi, aut morabitur ad praesepe tuum?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Numquid alligabis rhinocerota ad arandum loro tuo? aut confringet glebas vallium post te?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Numquid fiduciam habebis in magna fortitudine eius, et derelinques ei labores tuos?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Numquid credes illi quod sementem reddat tibi, et aream tuam congreget?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
Penna struthionis similis est pennis herodii, et accipitris.
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
Quando derelinquit ova sua in terra, tu forsitan in pulvere calefacies ea?
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
Obliviscitur quod pes conculcet ea, aut bestia agri conterat.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Duratur ad filios suos quasi non sint sui, frustra laboravit nullo timore cogente.
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Privavit enim eam Deus sapientia, nec dedit illi intelligentiam.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Cum tempus fuerit, in altum alas erigit: deridet equum et ascensorem eius.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Numquid praebebis equo fortitudinem, aut circumdabis collo eius hinnitum?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Numquid suscitabis eum quasi locustas? gloria narium eius terror.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Terram ungula fodit, exultat audacter: in occursum pergit armatis.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Contemnit pavorem, nec cedit gladio.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
Super ipsum sonabit pharetra, vibrabit hasta et clypeus.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
Fervens et fremens sorbet terram, nec reputat tubae sonare clangorem.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Ubi audierit buccinam, dicit: Vah, procul odoratur bellum, exhortationem ducum, et ululatum exercitus.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Numquid per sapientiam tuam plumescit accipiter, expandens alas suas ad Austrum?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Numquid ad praeceptum tuum elevabitur aquila, et in arduis ponet nidum suum?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
In petris manet, et in praeruptis silicibus commoratur, atque inaccessis rupibus.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
Inde contemplatur escam, et de longe oculi eius prospiciunt,
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
Pulli eius lambent sanguinem: et ubicumque cadaver fuerit, statim adest.
