Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Sai tu quando le capre selvagge delle rocce figliano? Hai tu osservato quando le cerve partoriscono?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Conti tu i mesi della lor pregnanza e sai tu il momento in cui debbono sgravarsi?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
S’accosciano, fanno i lor piccini, e son tosto liberate dalle loro doglie;
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
i lor piccini si fanno forti, crescono all’aperto, se ne vanno, e non tornan più alle madri.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Chi manda libero l’onàgro, e chi scioglie i legami all’asino salvatico,
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
al quale ho dato per dimora il deserto, e la terra salata per abitazione?
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Egli si beffa del frastuono della città, e non ode grida di padrone.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
Batte le montagne della sua pastura, e va in traccia d’ogni filo di verde.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Il bufalo vorrà egli servirti o passar la notte presso alla tua mangiatoia?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Legherai tu il bufalo con una corda perché faccia il solco? erpicherà egli le valli dietro a te?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Ti fiderai di lui perché la sua forza è grande? Lascerai a lui il tuo lavoro?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Conterai su lui perché ti porti a casa la raccolta e ti ammonti il grano sull’aia?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
Lo struzzo batte allegramente l’ali; ma le penne e le piume di lui son esse pietose?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
No, poich’egli abbandona sulla terra le proprie uova e le lascia scaldar sopra la sabbia.
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
Egli dimentica che un piede le potrà schiacciare, e che le bestie dei campi le potran calpestare.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Tratta duramente i suoi piccini, quasi non fosser suoi; la sua fatica sarà vana, ma ciò non lo turba,
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
ché Iddio l’ha privato di sapienza, e non gli ha impartito intelligenza.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Ma quando si leva e piglia lo slancio, si beffa del cavallo e di chi lo cavalca.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Sei tu che dài al cavallo il coraggio? che gli vesti il collo d’una fremente criniera?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Sei tu che lo fai saltar come la locusta? Il fiero suo nitrito incute spavento.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Raspa la terra nella valle ed esulta della sua forza; si slancia incontro alle armi.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Della paura si ride, non trema, non indietreggia davanti alla spada.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
Gli risuona addosso il turcasso, la folgorante lancia e il dardo.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
Con fremente furia divora la terra. Non sta più fermo quando suona la tromba.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Com’ode lo squillo, dice: Aha! e fiuta da lontano la battaglia, la voce tonante dei capi, e il grido di guerra.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
E’ l’intelligenza tua che allo sparviere fa spiccare il volo e spiegar l’ali verso mezzogiorno?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
E’ forse al tuo comando che l’aquila si leva in alto e fa il suo nido nei luoghi elevati?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
Abita nelle rocce e vi pernotta; sta sulla punta delle rupi, sulle vette scoscese;
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
di là spia la preda, e i suoi occhi miran lontano.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
I suoi piccini s’abbeveran di sangue, e dove son de’ corpi morti, ivi ella si trova”.
