Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Sai tu il tempo che le camozze delle rocce figliano? Hai tu osservato quando le cerve partoriscono?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Annoveri tu i mesi del termine del lor portato, E sai tu il tempo che devono figliare?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Elle si chinano, fanno scoppiar fuori il lor feto, Si alleviano delle lor doglie.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
I lor figli son gagliardi, crescono per le biade, Escono fuori, e non ritornano [più] a quelle.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Chi ne ha mandato libero l'asino salvatico, E chi ha sciolti i suoi legami?
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
A cui io ho ordinato il deserto per casa; E per abitazioni, i luoghi salsugginosi.
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Egli si beffa dello strepito della città; Egli non ode gli schiamazzi del sollecitator delle opere.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
I monti, ch'egli va spiando, [sono] il suo pasco; Ed egli va ricercando qualunque verdura.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Il liocorno ti vorrà egli servire? Si riparerà egli presso alla tua mangiatoia?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Legherai tu il liocorno con la sua fune, [per farlo arare] al solco? Erpicherà egli le valli dietro a te?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Ti fiderai tu in lui, perchè la sua forza [è] grande? E gli rimetterai tu il tuo lavoro?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Ti fiderai tu in lui ch'egli ti renda la [ricolta della] tua sementa, E ch'egli te l'accolga nella tua aia?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
Le ale de' paoni son esse vaghe [per opera tua?] Od [ha da te] lo struzzolo le penne e la piuma?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
[Fai tu] ch'egli abbandoni le sue uova in su la terra, E che le lasci scaldare in su la polvere?
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
E che dimentichi che il piè [d'alcuno] le schiaccerà, Ovvero che le fiere della campagna le calpesteranno?
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Egli è spietato inverso i suoi figli, come [se] non [fosser] suoi; Indarno è la sua fatica, [egli è] senza tema;
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Perciocchè Iddio l'ha privo di senno, E non l'ha fatto partecipe d'intendimento.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Quando egli si solleva in alto, Egli si beffa del cavallo, e di colui che lo cavalca.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Hai tu data la forza al cavallo? Hai tu adorna la sua gola di fremito?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Lo spaventerai tu come una locusta? Il suo magnifico nitrire [è] spaventevole.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Egli raspa nella valle, si rallegra della [sua] forza, Esce ad incontrare le armi.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Egli si beffa della paura, e non si spaventa, E non si volge indietro per la spada.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
Il turcasso, e la folgorante lancia, E lo spuntone gli risuonano addosso.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
D'impazienza e di stizza [pare ch'egli voglia] trangugiar la terra; E non può credere che [sia] il suon della tromba.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Come prima la tromba ha sonato, egli dice: Aha, Aha; Da lontano annasa la battaglia, Lo schiamazzo de' capitani; e le grida.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
È per il tuo senno che lo sparviere vola? Che spiega le sue ali verso il mezzodì?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
L'aquila si leva ella ad alto per lo tuo comandamento? E [fai tu] ch'ella faccia il suo nido in luoghi elevati?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
Ella dimora e si ripara nelle rupi, Nelle punte delle rocce, ed in luoghi inaccessibili.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
Di là ella spia il pasto, Gli occhi suoi mirano da lontano.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
I suoi aquilini ancora sorbiscono il sangue, E dove sono corpi morti, quivi ella si ritrova.
