Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Sai tu quando figliano le camozze e assisti al parto delle cerve?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Conti tu i mesi della loro gravidanza e sai tu quando devono figliare?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Si curvano e depongono i figli, metton fine alle loro doglie.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Robusti sono i loro figli, crescono in campagna, partono e non tornano più da esse.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Chi lascia libero l'asino selvatico e chi scioglie i legami dell'ònagro,
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
al quale ho dato la steppa per casa e per dimora la terra salmastra?
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Del fracasso della città se ne ride e gli urli dei guardiani non ode.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
Gira per le montagne, sua pastura, e va in cerca di quanto è verde.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Il bufalo si lascerà piegare a servirti o a passar la notte presso la tua greppia?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Potrai legarlo con la corda per fare il solco o fargli erpicare le valli dietro a te?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Ti fiderai di lui, perché la sua forza è grande e a lui affiderai le tue fatiche?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Conterai su di lui, che torni e raduni la tua messe sulla tua aia?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
L'ala dello struzzo batte festante, ma è forse penna e piuma di cicogna?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
Abbandona infatti alla terra le uova e sulla polvere le lascia riscaldare.
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
Dimentica che un piede può schiacciarle, una bestia selvatica calpestarle.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Tratta duramente i figli, come se non fossero suoi, della sua inutile fatica non si affanna,
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
perché Dio gli ha negato la saggezza e non gli ha dato in sorte discernimento.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Ma quando giunge il saettatore, fugge agitando le ali: si beffa del cavallo e del suo cavaliere.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Puoi tu dare la forza al cavallo e vestire di fremiti il suo collo?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Lo fai tu sbuffare come un fumaiolo? Il suo alto nitrito incute spavento.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Scalpita nella valle giulivo e con impeto va incontro alle armi.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Sprezza la paura, non teme, né retrocede davanti alla spada.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
Su di lui risuona la faretra, il luccicar della lancia e del dardo.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
Strepitando, fremendo, divora lo spazio e al suono della tromba più non si tiene.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Al primo squillo grida: «Aah!...» e da lontano fiuta la battaglia, gli urli dei capi, il fragor della mischia.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Forse per il tuo senno si alza in volo lo sparviero e spiega le ali verso il sud?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
O al tuo comando l'aquila s'innalza e pone il suo nido sulle alture?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
Abita le rocce e passa la notte sui denti di rupe o sui picchi.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
Di lassù spia la preda, lontano scrutano i suoi occhi.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
I suoi aquilotti succhiano il sangue e dove sono cadaveri, là essa si trova.
