Jób 39

1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?

Ismered-e a kőszáli zergék ellésének idejét, a szarvasünőnek vajúdását megvigyázod-e;

2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?

számlálod-e a hónapokat, melyeket kitöltenek, s ismered-e ellésük idejét?

3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?

Legörnyednek, kölykeiket világra hozzák, fájdalmaikat elbocsátják.

4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?

Fiaik erőre kapnak, felnövekednek a szabadban, kimennek és nem térnek vissza.

5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?

Ki bocsátotta szabadon a vadszamarat, s az erdei szamár köteleit ki oldotta meg?

6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

Amelynek a sivatagot tettem házává, és lakásává a sós földet;

7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

nevet a városnak zaján, a hajtónak lármázását nem hallja;

8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

a mit a hegyeken kifürkészett, az legelője, s minden zöld után kutat.

9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?

Akarna-e a reém téged szolgálni, avagy meghál-e jászolodnál?

10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?

Odakötöd-e a reémet istrángjával a barázdához, vagy boronálja-e a völgyeket to utánad?

11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?

Bízhatsz-e benne, mert nagy az ereje, s ráhagyhatod-e szerzeményedet?

12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

Hiszel-e benne, hogy behordja vetésedet s begyűjti szérűdre?

13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?

A strucznak szárnya vígan csattog, vajon tolla jámbor-e, meg tollazata?

14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,

Mert a földnek hagyja tojásait és a poron melegíti,

15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?

s felejti, hogy a láb eltiporja s a mező vadja széttapossa;

16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.

keménykedik fiókáival, mintha nem volnának övéi, hogy hiába a fáradalma, az nem a rettegése;

17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.

mert Isten elfeledtette vele a bölcsséget, s nem adott neki részt az értelemben.

18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

A midőn a magasba szökell, neveti a lovat és lovasát.

19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?

Adsz-e a lónak erőt, öltesz-e nyakára sörényt?

20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.

Ugráltatod-e mint a sáskát?

21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.

Fenséges tüsszögése – rettenet.

22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,

Kémlelnek a síkon, akkor örvend erejében, kivonul a fegyver elébe; nevet a félelemnek, s nem retten meg s nem hátrál meg kard elől.

23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.

Fölötte zörög a tegez, villogó dárda és lándzsa;

24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.

tombolva és háborogva habzsolja a földet, s nem marad helyén, a mikor hallik a harsona.

25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

A mint hallik a harsona, azt mondja: Haj; messziről szimatolja a csatát, a vezérek dörgedelmét és a riadást.

26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?

A te értelmedből repül-e fel a karvaly s terjeszti szárnyait a délnek;

27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?

avagy parancsodra emelkedik-e a sas, midőn magasba rakja fészkét?

28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,

Sziklán lakik és honol, sziklának fokán és hegyi várban;

29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.

onnan kémlel eledelre, messzire tekintenek ki szemei:

30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.

fiókái pedig vért hörpölnek, s a hol holttetemek vannak, ott van ő.