Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Kennst du die Zeit, da die Steinböcke gebären, oder hast du beobachtet, wann die Hindinnen werfen?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Zählst du die Monde, die sie erfüllen sollen, und weißt du die Zeit ihres Gebärens?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Sie legen sich nieder, werfen ihre Jungen und sind ihrer Wehen los.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Ihre Jungen erstarken, wachsen im Freien auf, verlassen sie und kommen nicht mehr zurück.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Wer hat den Wildesel frei laufen lassen, und wer hat die Bande des Wildlings aufgelöst,
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
dem ich die Steppe zur Wohnung angewiesen habe, das salzige Land zum Aufenthalt?
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Er lacht der lärmenden Stadt, und das Geschrei des Treibers hört er nicht;
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
er ersieht die Berge zu seiner Weide und läuft allen grünen Kräutern nach.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Wird der Büffel willig sein, dir zu dienen? Bleibt er an deiner Krippe über Nacht?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Kannst du den Büffel mit einem Stricke binden, daß er dir Furchen mache oder hinter dir her den Talgrund egge?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Vertraust du ihm wegen seiner großen Kraft und überlässest du ihm deine Arbeit?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Rechnest du auf ihn, daß er dir deine Ernte einbringe oder deine Tenne fülle?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
Die Straußin schwingt fröhlich ihre Flügel; sind es aber fromme Schwingen und Federn?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
Nein, sie überläßt ihre Eier der Erde und läßt sie im Sande ausbrüten.
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
Sie vergißt, daß ein Fuß sie zertreten und ein wildes Tier sie verderben kann.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Sie ist hart gegen ihre Jungen, als gehörten sie ihr nicht; es macht ihr keinen Kummer, wenn sie sich umsonst abgemüht hat;
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
denn Gott hat ihr die Weisheit versagt und ihr keinen Verstand zugeteilt.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Zur Zeit, da sie ihre Flügel in die Höhe schlägt, verlacht sie Roß und Reiter.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Hast du dem Roß Stärke verliehen und seinen Hals mit der flatternden Mähne umhüllt?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Lehrst du es springen wie eine Heuschrecke, daß sein stolzes Schnauben furchtbar klingt?
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Es scharrt den Boden, freut sich seiner Stärke und läuft den Waffen entgegen;
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
es lacht der Furcht, ist unverzagt und weicht vor dem Schwerte nicht zurück;
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
über ihm klirrt der Köcher, blitzen Speer und Wurfspieß.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
Es scharrt den Boden mit Ungestüm und bleibt nicht stehen, wenn die Posaune ertönt;
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
sobald die Posaune erklingt, spricht es: Hui! Von ferne wittert es die Schlacht, die Donnerstimme der Führer und das Feldgeschrei.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Macht es dein Verstand, daß der Habicht fliegt und seine Flügel gen Süden ausbreitet?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Schwingt sich auf dein Geheiß der Adler empor und legt sein Nest in der Höhe an?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
Er wohnt in Felsspalten und horstet auf Klippen und Bergesspitzen.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
Von dort aus erspäht er sich Beute, seine Augen schweifen weit umher;
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
seine Jungen schlürfen Blut, und wo ein Aas ist, da ist er.
