Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Weißt du die Zeit, wann die Gemsen auf den Felsen gebären? Oder hast du gemerkt, wann die Hirsche schwanger gehen?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Hast du erzählet ihre Monden, wann sie voll werden? Oder weißt du die Zeit, wann sie gebären?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Sie beugen sich, wenn sie gebären, und reißen sich und lassen aus ihre Jungen.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Ihre Jungen werden feist und mehren sich im Getreide; und gehen aus und kommen nicht wieder zu ihnen.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Wer hat das Wild so frei lassen gehen? Wer hat die Bande des Wildes aufgelöset,
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
dem ich das Feld zum Hause gegeben habe und die Wüste zur Wohnung?
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Es verlacht das Getümmel der Stadt; das Pochen des Treibers höret es nicht.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
Es schauet nach den Bergen, da seine Weide ist, und suchet, wo es grün ist.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Meinest du, das Einhorn werde dir dienen und werde bleiben an deiner Krippe?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Kannst du ihm dein Joch anknüpfen, die Furchen zu machen, daß es hinter dir brache in Gründen?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Magst du dich auf es verlassen, daß es so stark ist, und wirst es dir lassen arbeiten?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Magst du ihm trauen, daß es deinen Samen dir wiederbringe und in deine Scheune sammle?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
Die Federn des Pfauen sind schöner denn die Flügel und Federn des Storchs,
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
der seine Eier auf der Erde lässet und läßt sie die heiße Erde ausbrüten.
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
Er vergisset, daß sie möchten zertreten werden und ein wild Tier sie zerbreche.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Er wird so hart gegen seine Jungen, als wären sie nicht sein, achtet es nicht, daß er umsonst arbeitet.
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Denn Gott hat ihm die Weisheit genommen und hat ihm keinen Verstand mitgeteilet.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Zu der Zeit, wenn er hoch fähret, erhöhet er sich und verlachet beide Roß und Mann.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Kannst du dem Roß Kräfte geben, oder seinen Hals zieren mit seinem Geschrei?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Kannst du es schrecken wie die Heuschrecken? Das ist Preis seiner Nase, was schrecklich ist.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Es stampfet auf den Boden und ist freudig mit Kraft und zeucht aus den Geharnischten entgegen.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Es spottet der Furcht und erschrickt nicht und fleucht vor dem Schwert nicht,
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
wenngleich wider es klinget der Köcher und glänzet beide Spieß und Lanze.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
Es zittert und tobet und scharret in die Erde und achtet nicht der Trommeten Hall.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Wenn die Trommete fast klinget, spricht es: Hui! und riecht den Streit von ferne, das Schreien der Fürsten und Jauchzen.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Fleuget der Habicht durch deinen Verstand und breitet seine Flügel gegen Mittag?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Fleuget der Adler auf deinen Befehl so hoch, daß er sein Nest in der Höhe macht?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
In Felsen wohnet er und bleibt auf den Klippen an Felsen und in festen Orten.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
Von dannen schauet er nach der Speise, und seine Augen sehen ferne.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
Seine Jungen saufen Blut; und wo ein Aas ist, da ist er.
