Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Weißt du die Zeit, da die Felsgemsen werfen? Beobachtest du der Hirschkühe Kreißen?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Zählst du die Monde, die sie trächtig gehen, und weißt du die Zeit, wann sie gebären?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Sie kauern nieder, lassen ihre Jungen durchbrechen, werden rasch ihrer Wehen ledig.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Ihre Jungen erstarken, wachsen auf im Freien, laufen fort und kehren nicht wieder zurück.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Wer hat den Wildesel frei gelassen und wer des Wildfangs Bande gelöst,
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
dem ich die Wüste zur Behausung gab und die Salzsteppe zur Wohnung?
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Er lacht des Getöses der Stadt; das Lärmen des Treibers hört er nicht.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
Was er auf den Bergen erspäht, ist seine Weide, und allem Grünen spürt er nach.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Wird dir der Wildochs willig dienen oder wird er an deiner Krippe übernachten?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Vermagst du den Wildochsen mit dem Leitseil an die Furche zu fesseln oder wird er dir folgend die Thalgründe ackern?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Verlässest du dich auf ihn, weil seine Kraft so groß, und überlässest du ihm deinen Ernteertrag?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Traust du ihm zu, daß er deine Saat einbringe und auf deine Tenne sammle?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
Der Straußenhenne Fittich schlägt lustig; ist's fromme Schwinge und Feder?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
Nein! sie überläßt der Erde ihre Eier und brütet sie am Boden aus
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
und vergißt, daß ein Fuß sie zerdrücken und das Wild der Steppe sie zertreten kann.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Sie ist hart gegen ihre Jungen, als gehörten sie ihr nicht; ob umsonst ihre Mühe, das ängstigt sie nicht.
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Denn Gott hat ihr Klugheit versagt und keinen Anteil an Verstand gegeben.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Zur Zeit, da sie sich emporpeitscht, verlacht sie das Roß und seinen Reiter.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Giebst du dem Rosse Heldenkraft? Bekleidest du seinen Hals mit flatternder Mähne?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Machst du es springen wie die Heuschrecke? Sein prächtiges Schnauben, wie furchtbar!
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Es scharrt im Thalgrund und freut sich der Kraft, zieht aus entgegen dem Harnisch.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Es lacht der Furcht und erschrickt nicht und macht nicht kehrt vor dem Schwert.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
Auf ihm klirrt der Köcher, der blitzende Speer und die Lanze,
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
Mit Toben und Ungestüm schlürft es den Boden und hält nicht Stand, wenn die Trompete tönt.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
So oft die Trompete tönt, ruft es: Hui! und wittert den Streit von ferne, der Anführer donnernden Ruf und das Schlachtgeschrei.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Hebt der Habicht kraft deiner Einsicht die Schwingen, breitet seine Fittiche aus nach Süden hin?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Oder fliegt auf dein Geheiß der Adler so hoch und baut sein Nest in der Höhe?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
Auf dem Felsen wohnt und horstet er, auf des Felsen Zacke und Hochwacht.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
Von dort erspäht er den Fraß; in weite Ferne blicken seine Augen.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
Und seine Jungen schlürfen Blut, und wo Erschlagene sind, da ist er.
