Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
"Vielleicht kennst du der Gemsen Werfen? Acht gibst du auf der Hirschkuh Kreißen?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Die Monde zählst du, die sie trächtig gehen? Die Zeit weißt du, da sie gebären?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Sie krümmen sich und trennen selber ihre Schnüre und machen ihren Nachwuchs frei.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Und ihre Jungen werden stark; im Freien wachsen sie; sie laufen fort und kehren nimmermehr zurück.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Wer hat den wilden Esel freigelassen? Wer ließ den Wildfang in die Freiheit,
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
dem ich die Wüste zur Behausung gab, die Salzsteppe zur Wohnung?
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Er spottet des Getöses in der Stadt; der Treiber Lärmen hört er nicht.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
Was auf den Bergen er erspäht, ist seine Weide, und allem Grünen spürt er nach.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Wird dir der Wildochs willig dienen? Und nächtigt er an deiner Krippe?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Kannst du den Wildochsen an einen Zugstrick binden? Wird er, dir folgend, in den Tälern Gründe eggen?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Verläßt du dich auf ihn, weil seine Kraft so groß, und überlässest du ihm deine Ernte?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Wirst du ihm zutrauen, daß er auch dresche und deine Saaternte heimbringen helfe?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
Des Straußes Flügel schlägt gar übermütig. Wennschon ein Storch nach Schwingen und nach Federn,
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
so überläßt er doch der Erde seine Eier und läßt sie auf dem Boden wärmen.
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
Und er vergißt, daß sie ein Fuß zertreten, das Wild der Steppe sie zerdrücken könnte.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Und er behandelt seine Jungen hart, als ob sie nicht die seinen wären, ganz sorglos, ob umsonst nicht seine Mühe.
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Denn Gott hat Klugheit ihm versagt und keinen Anteil an Verstand gegeben,
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
sonst würde er an hochgelegenen Orten brüten und so des Rosses und des Reiters spotten. -
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Verleihst du wohl dem Rosse Heldenkraft, bekleidest seinen Hals mit einer Mähne,
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
bewirkst du, daß es wie ein Rauchfang dampfe? Erschreckend ist sein mächtig Wiehern.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Voll Freude springt es in das Tal; voll Kraft stürzt es den Harnischen entgegen.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Des Schreckens lacht's, hat keine Angst und macht nicht kehrt vorm Schwerte.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
Der Köcher klirrt auf ihm, der Speer, der blitzende, die Lanze.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
Mit Toben und mit Ungestüm scharrt's auf dem Boden, hält nimmer fest, tönt die Trompete.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Bei dem Trompetenklang ruft's: 'Hui!' Von ferne wittert es den Streit, der Fahrer Donnerruf, das Schlachtgeschrei.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Nach deinem Gutdünken zieht wohl der Habicht fort und breitet nach dem Süden seine Flügel aus?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Auf dein Geheiß fliegt wohl so hoch der Adler und nistet in der Höhe?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
Er wohnt und horstet auf dem Felsen, auf Felsenzacken, auf der hohen Wacht.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
Von dort erspäht er sich den Fraß; in weite Fernen blicken seine Augen.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
Und seine Brut stürzt sich auf Blut; wo Leichen sind, da ist auch er."
