Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Tiedätkö sinä vuorikauristen poikimisajat, valvotko peurojen synnytyskipuja?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Lasketko, milloin niiden kuukaudet täyttyvät, ja tiedätkö ajan, milloin ne poikivat?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Ne painautuvat maahan, saavat ilmoille sikiönsä ja vapautuvat synnytystuskistaan.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Niiden vasikat vahvistuvat, kasvavat kedolla; ne lähtevät tiehensä eivätkä enää palaja.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Kuka on laskenut villiaasin vapaaksi, kuka irroittanut metsäaasin siteet,
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
sen, jolle minä annoin aavikon asunnoksi ja suola-aron asuinsijaksi?
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Se nauraa kaupungin kohinalle, ajajan huutoa se ei kuule;
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
se tähystelee vuorilta laiduntansa ja etsii kaikkea vihantaa.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Taipuuko villihärkä sinua palvelemaan, ja yöpyykö se sinun seimesi ääreen?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Voitko ohjaksilla pakottaa villihärän vaolle, tahi äestääkö se laaksonpohjia sinua seuraten?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Voitko siihen luottaa, siksi että sen voima on suuri, voitko jättää sen haltuun työsi hedelmät?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Voitko uskoa, että se palajaa ja kokoaa viljasi sinun puimatantereellesi?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
Kamelikurjen siipi lepattaa iloisesti, mutta asuuko sen sulissa ja höyhenissä haikaran hellyys?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
Se jättää munansa maahan, hiekalle helteen haudottaviksi.
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
Ei se ajattele, että jalka voi ne särkeä ja metsän eläimet polkea ne rikki.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Se on tyly poikasilleen, niinkuin ne eivät olisikaan sen omia; hukkaan menee sen vaiva, mutta ei se sitä pelkää.
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Sillä Jumala on jättänyt sen viisautta vaille ja tehnyt sen ymmärryksestä osattomaksi.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Kun se kiitää ilmaa piesten, nauraa se hevoselle ja ratsumiehelle.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Sinäkö annat hevoselle voiman, puetat sen kaulan liehuvalla harjalla?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Sinäkö panet sen hyppimään kuin heinäsirkan? Sen uljas korskunta on peljättävä.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Se kuopii lakeutta ja iloitsee, lähtee voimalla asevarustuksia vastaan.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Se nauraa pelolle, ei säiky eikä väisty miekan edestä.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
Sen yllä kalisee viini, välkähtää keihäs ja peitsi.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
Käy jyrinä ja jytinä, kun se laukaten taivalta ahmii; ei mikään sitä pidätä sotatorven pauhatessa.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Milloin ikinä sotatorvi soi, hirnuu se: iihaha! Jo kaukaa se vainuaa taistelun, päälliköiden jylisevän äänen ja sotahuudon.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Sinunko ymmärryksesi voimasta jalohaukka kohoaa korkealle, levittää siipensä kohti etelää?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Tahi sinunko käskystäsi kotka lentää ylhäälle ja tekee pesänsä korkeuteen?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
Kalliolla se asuu ja yöpyy, kallion kärjellä, vuorilinnassaan.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
Sieltä se tähystelee saalista; kauas katsovat sen silmät.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
Sen poikaset särpivät verta, ja missä on kaatuneita, siellä on sekin."
