Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Hast thou known the time of The bearing of the wild goats of the rock? The bringing forth of hinds thou dost mark!
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Thou dost number the months they fulfil? And thou hast known the time of their bringing forth!
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
They bow down, Their young ones they bring forth safely, Their pangs they cast forth.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Safe are their young ones, They grow up in the field, they have gone out, And have not returned to them.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Who hath sent forth the wild ass free? Yea, the bands of the wild ass who opened?
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
Whose house I have made the wilderness, And his dwellings the barren land,
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
He doth laugh at the multitude of a city, The cries of an exactor he heareth not.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
The range of mountains [is] his pasture, And after every green thing he seeketh.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Is a Reem willing to serve thee? Doth he lodge by thy crib?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Dost thou bind a Reem in a furrow [with] his thick band? Doth he harrow valleys after thee?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Dost thou trust in him because great [is] his power? And dost thou leave unto him thy labour?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Dost thou trust in him That he doth bring back thy seed? And [to] thy threshing-floor doth gather [it]?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
The wing of the rattling ones exulteth, Whether the pinion of the ostrich or hawk.
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
For she leaveth on the earth her eggs, And on the dust she doth warm them,
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
And she forgetteth that a foot may press it, And a beast of the field tread it down.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Her young ones it hath hardened without her, In vain [is] her labour without fear.
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
For God hath caused her to forget wisdom, And He hath not given a portion To her in understanding:
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
At the time on high she lifteth herself up, She laugheth at the horse and at his rider.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Dost thou give to the horse might? Dost thou clothe his neck [with] a mane?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Dost thou cause him to rush as a locust? The majesty of his snorting [is] terrible.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
They dig in a valley, and he rejoiceth in power, He goeth forth to meet the armour.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
He laugheth at fear, and is not affrighted, And he turneth not back from the face of the sword.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
Against him rattle doth quiver, The flame of a spear, and a halbert.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
With trembling and rage he swalloweth the ground, And remaineth not stedfast Because of the sound of a trumpet.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Among the trumpets he saith, Aha, And from afar he doth smell battle, Roaring of princes and shouting.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
By thine understanding flieth a hawk? Spreadeth he his wings to the south?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
At thy command goeth an eagle up high? Or lifteth he up his nest?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
A rock he doth inhabit, Yea, he lodgeth on the tooth of a rock, and fortress.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
From thence he hath sought food, To a far off place his eyes look attentively,
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
And his brood gulp up blood, And where the pierced [are] — there [is] he!
