Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
“Do you know the time when the mountain goats give birth? Do you watch when the doe bears fawns?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Can you count the months that they fulfill? Or do you know the time when they give birth?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
They bow themselves. They bear their young. They end their labor pains.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Their young ones become strong. They grow up in the open field. They go out, and don’t return again.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
“Who has set the wild donkey free? Or who has loosened the bonds of the swift donkey,
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
whose home I have made the wilderness, and the salt land his dwelling place?
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
He scorns the tumult of the city, neither does he hear the shouting of the driver.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
The range of the mountains is his pasture. He searches after every green thing.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
“Will the wild ox be content to serve you? Or will he stay by your feeding trough?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Can you hold the wild ox in the furrow with his harness? Or will he till the valleys after you?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Will you trust him, because his strength is great? Or will you leave to him your labor?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Will you confide in him, that he will bring home your seed, and gather the grain of your threshing floor?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
“The wings of the ostrich wave proudly, but are they the feathers and plumage of love?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
For she leaves her eggs on the earth, warms them in the dust,
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
and forgets that the foot may crush them, or that the wild animal may trample them.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
She deals harshly with her young ones, as if they were not hers. Though her labor is in vain, she is without fear,
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
because God has deprived her of wisdom, neither has he imparted to her understanding.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
When she lifts up herself on high, she scorns the horse and his rider.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
“Have you given the horse might? Have you clothed his neck with a quivering mane?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Have you made him to leap as a locust? The glory of his snorting is awesome.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
He paws in the valley, and rejoices in his strength. He goes out to meet the armed men.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
He mocks at fear, and is not dismayed, neither does he turn back from the sword.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
The quiver rattles against him, the flashing spear and the javelin.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
He eats up the ground with fierceness and rage, neither does he stand still at the sound of the trumpet.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
As often as the trumpet sounds he snorts, ‘Aha!’ He smells the battle afar off, the thunder of the captains, and the shouting.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
“Is it by your wisdom that the hawk soars, and stretches her wings toward the south?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Is it at your command that the eagle mounts up, and makes his nest on high?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
On the cliff he dwells and makes his home, on the point of the cliff and the stronghold.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
From there he spies out the prey. His eyes see it afar off.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
His young ones also suck up blood. Where the slain are, there he is.”
