Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
KNOWEST thou the time when the wild goats of the rock bring forth? or canst thou mark when the hinds do calve?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Canst thou number the months that they fulfil? or knowest thou the time when they bring forth?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
They bow themselves, they bring forth their young ones, they cast out their sorrows.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Their young ones are in good liking, they grow up with corn; they go forth, and return not unto them.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Who hath sent out the wild ass free? or who hath loosed the bands of the wild ass?
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
Whose house I have made the wilderness, and the barren land his dwellings.
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
He scorneth the multitude of the city, neither regardeth he the crying of the driver.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
The range of the mountains is his pasture, and he searcheth after every green thing.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Will the unicorn be willing to serve thee, or abide by thy crib?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Canst thou bind the unicorn with his band in the furrow? or will he harrow the valleys after thee?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Wilt thou trust him, because his strength is great? or wilt thou leave thy labour to him?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Wilt thou believe him, that he will bring home thy seed, and gather it into thy barn?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
Gavest thou the goodly wings unto the peacocks? or wings and feathers unto the ostrich?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
Which leaveth her eggs in the earth, and warmeth them in dust,
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
And forgetteth that the foot may crush them, or that the wild beast may break them.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
She is hardened against her young ones, as though they were not hers: her labour is in vain without fear;
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Because God hath deprived her of wisdom, neither hath he imparted to her understanding.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
What time she lifteth up herself on high, she scorneth the horse and his rider.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Hast thou given the horse strength? hast thou clothed his neck with thunder?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Canst thou make him afraid as a grasshopper? the glory of his nostrils is terrible.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
He paweth in the valley, and rejoiceth in his strength: he goeth on to meet the armed men.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
He mocketh at fear, and is not affrighted; neither turneth he back from the sword.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
The quiver rattleth against him, the glittering spear and the shield.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
He swalloweth the ground with fierceness and rage: neither believeth he that it is the sound of the trumpet.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
He saith among the trumpets, Ha, ha; and he smelleth the battle afar off, the thunder of the captains, and the shouting.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Doth the hawk fly by thy wisdom, and stretch her wings toward the south?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Doth the eagle mount up at thy command, and make her nest on high?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
She dwelleth and abideth on the rock, upon the crag of the rock, and the strong place.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
From thence she seeketh the prey, and her eyes behold afar off.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
Her young ones also suck up blood: and where the slain are, there is she.
