Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Knowest thou the time when the wild goats bring forth among the rocks, or hast thou observed the hinds when they fawn?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Hast thou numbered the months of their conceiving, or knowest thou the time when they bring forth?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
They bow themselves to bring forth young, and they cast them, and send forth roarings.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Their young are weaned and go to feed: they go forth, and return not to them.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Who hath sent out the wild ass free, and who hath loosed his bonds?
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
To whom I have given a house in the wilderness, and his dwellings in the barren land.
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
He scorneth the multitude of the city, he heareth not the cry of the driver.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
He looketh round about the mountains of his pasture, and seeketh for every green thing.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Shall the rhinoceros be willing to serve thee, or will he stay at thy crib?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Canst thou bind the rhinoceros with thy thong to plough, or will he break the clods of the valleys after thee?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Wilt thou have confidence in his great strength, and leave thy labours to him?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Wilt thou trust him that he will render thee the seed, and gather it into thy barnfloor?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
The wing of the ostrich is like the wings of the heron, and of the hawk.
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
When she leaveth her eggs on the earth, thou perhaps wilt warm them in the dust.
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
She forgetteth that the foot may tread upon them, or that the beasts of the field may break them.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
She is hardened against her young ones, as though they were not hers, she hath laboured in vain, no fear constraining her.
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
For God hath deprived her of wisdom, neither hath he given her understanding.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
When time shall be, she setteth up her wings on high: she scorneth the horse and his rider.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Wilt thou give strength to the horse, or clothe his neck with neighing?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Wilt thou lift him up like the locusts? the glory of his nostrils is terror.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
He breaketh up the earth with his hoof, he pranceth boldly, he goeth forward to meet armed men.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
He despiseth fear, he turneth not his back to the sword,
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
Above him shall the quiver rattle, the spear and shield shall glitter.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
Chasing and raging he swalloweth the ground, neither doth he make account when the noise of the trumpet soundeth.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
When he heareth the trumpet he saith: Ha, ha: he smelleth the battle afar off, the encouraging of the captains, and the shouting of the army.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Doth the hawk wax feathered by thy wisdom, spreading her wings to the south?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Will the eagle mount up at thy command, and make her nest in high places?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
She abideth among the rocks, and dwelleth among cragged flints, and stony hills, where there is no access.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
From thence she looketh for the prey, and her eyes behold afar off.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
Her young ones shall suck up blood: and wheresoever the carcass shall be, she is immediately there.
