Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Knowest thou the time when the wild goats of the rock bring forth? dost thou mark the calving of the hinds?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Dost thou number the months that they fulfil? and knowest thou the time when they bring forth?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
They bow themselves, they give birth to their young ones, they cast out their pains;
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Their young ones become strong, they grow up in the open field, they go forth, and return not unto them.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Who hath sent out the wild ass free? and who hath loosed the bands of the onager,
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
Whose house I made the wilderness, and the salt plain his dwellings?
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
He laugheth at the tumult of the city, and heareth not the shouts of the driver;
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
The range of the mountains is his pasture, and he searcheth after every green thing.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Will the buffalo be willing to serve thee, or will he lodge by thy crib?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Canst thou bind the buffalo with his cord in the furrow? or will he harrow the valleys after thee?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Wilt thou put confidence in him, because his strength is great? and wilt thou leave thy labour to him?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Wilt thou trust him to bring home thy seed, and gather it into thy threshing-floor?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
The wing of the ostrich beats joyously — But is it the stork's pinion and plumage?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
For she leaveth her eggs to the earth, and warmeth them in the dust,
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
And forgetteth that the foot may crush them, or that the beast of the field may trample them.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
She is hardened against her young ones, as though they were not hers; her labour is in vain, without her concern.
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
For God hath deprived her of wisdom, and hath not furnished her with understanding.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
What time she lasheth herself on high, she scorneth the horse and his rider.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Hast thou given strength to the horse? hast thou clothed his neck with the quivering mane?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Dost thou make him to leap as a locust? His majestic snorting is terrible.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
He paweth in the valley, and rejoiceth in [his] strength; he goeth forth to meet the armed host.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
He laugheth at fear, and is not affrighted; neither turneth he back from before the sword.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
The quiver rattleth upon him, the glittering spear and the javelin.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
He swalloweth the ground with fierceness and rage, and cannot contain himself at the sound of the trumpet:
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
At the noise of the trumpets he saith, Aha! and he smelleth the battle afar off, the thunder of the captains, and the shouting.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Doth the hawk fly by thine intelligence, [and] stretch his wings toward the south?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Doth the eagle mount up at thy command, and make his nest on high?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
He inhabiteth the rock and maketh his dwelling on the point of the cliff, and the fastness:
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
From thence he spieth out the prey, his eyes look into the distance;
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
And his young ones suck up blood; and where the slain are, there is he.
