Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Knowest thou the time when the wild goats of the rock bring forth? [Or] canst thou mark when the hinds do calve?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Canst thou number the months that they fulfil? Or knowest thou the time when they bring forth?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
They bow themselves, they bring forth their young, They cast out their pains.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Their young ones become strong, they grow up in the open field; They go forth, and return not again.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Who hath sent out the wild ass free? Or who hath loosed the bonds of the swift ass,
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
Whose home I have made the wilderness, And the salt land his dwelling-place?
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
He scorneth the tumult of the city, Neither heareth he the shoutings of the driver.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
The range of the mountains is his pasture, And he searcheth after every green thing.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Will the wild-ox be content to serve thee? Or will he abide by thy crib?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Canst thou bind the wild-ox with his band in the furrow? Or will he harrow the valleys after thee?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Wilt thou trust him, because his strength is great? Or wilt thou leave to him thy labor?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Wilt thou confide in him, that he will bring home thy seed, And gather [the grain] of thy threshing-floor?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
The wings of the ostrich wave proudly; [But] are they the pinions and plumage of love?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
For she leaveth her eggs on the earth, And warmeth them in the dust,
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
And forgetteth that the foot may crush them, Or that the wild beast may trample them.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
She dealeth hardly with her young ones, as if they were not hers: Though her labor be in vain, [she is] without fear;
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Because God hath deprived her of wisdom, Neither hath he imparted to her understanding.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
What time she lifteth up herself on high, She scorneth the horse and his rider.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Hast thou given the horse [his] might? Hast thou clothed his neck with the quivering mane?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Hast thou made him to leap as a locust? The glory of his snorting is terrible.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
He paweth in the valley, and rejoiceth in his strength: He goeth out to meet the armed men.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
He mocketh at fear, and is not dismayed; Neither turneth he back from the sword.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
The quiver rattleth against him, The flashing spear and the javelin.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
He swalloweth the ground with fierceness and rage; Neither believeth he that it is the voice of the trumpet.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
As oft as the trumpet [soundeth] he saith, Aha! And he smelleth the battle afar off, The thunder of the captains, and the shouting.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Is it by thy wisdom that the hawk soareth, [And] stretcheth her wings toward the south?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Is it at thy command that the eagle mounteth up, And maketh her nest on high?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
On the cliff she dwelleth, and maketh her home, Upon the point of the cliff, and the stronghold.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
From thence she spieth out the prey; Her eyes behold it afar off.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
Her young ones also suck up blood: And where the slain are, there is she.
