Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Kender du Tiden, da Stengeden føder, tager du Vare på Hindenes Veer,
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
tæller du mon deres Drægtigheds Måneder, kender du Tiden, de føder?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
De lægger sig ned og føder og kaster Kuldet,
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Ungerne trives, gror til i det frie, løber bort og kommer ej til dem igen.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Hvem slap Vildæslet løs, hvem løste mon Steppeæslets Reb,
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
som jeg gav Ørkenen til Hjem, den salte Steppe til Bolig?
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Det ler ad Byens Larm og hører ej Driverens Skælden;
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
det ransager Bjerge, der har det sin Græsgang, det leder hvert Græsstrå op.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Er Vildoksen villig at trælle for dig, vil den stå ved din Krybbe om Natten?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Binder du Reb om dens Hals, pløjer den Furerne efter dig?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Stoler du på dens store Kræfter; overlader du den din Høst?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Tror du, den kommer tilbage og samler din Sæd på Loen?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
Mon Strudsens Vinge er lam, eller mangler den Dækfjer og Dun,
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
siden den betror sine Æg til Jorden og lader dem varmes i Sandet,
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
tænker ej på, at en Fod kan knuse dem, Vildtet på Marken træde dem sønder?
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Hård ved Ungerne er den, som var de ej dens; spildt er dens Møje, det ængster den ikke.
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Thi Gud lod den glemme Visdom og gav den ej Del i Indsigt.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Når Skytterne kommer, farer den bort, den ler ad Hest og Rytter.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Giver du Hesten Styrke, klæder dens Hals med Manke
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
og lærer den Græshoppens Spring? Dens stolte Prusten indgyder Rædsel.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Den skraber muntert i Dalen, går Brynjen væligt i Møde;
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
den ler ad Rædselen, frygter ikke og viger ikke for Sværdet;
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
Koggeret klirrer over den, Spydet og Køllen blinker;
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
den sluger Vejen med gungrende Vildskab, den tøjler sig ikke, når Hornet lyder;
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
et Stød i Hornet, straks siger den: Huj! Den vejrer Kamp i det fjerne, Kampskrig og Førernes Råb.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Skyldes det Indsigt hos dig, at Falken svinger sig op og breder sin Vinge mod Sønden?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Skyldes det Bud fra dig, at Ørnen flyver højt og bygger sin højtsatte Rede?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
Den bygger og bor på Klipper, på Klippens Tinde og Borg;
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
den spejder derfra efter Æde, viden om skuer dens Øjne.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
Ungerne svælger i Blod; hvor Valen findes, der er den!
