Jób 39

1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?

Ved du Tiden, naar Stengederne føde? har du taget Vare paa, naar Hinderne ville føde?

2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?

Tæller du de Maaneder, som de fylde, eller ved du Tiden, naar de føde?

3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?

De bøje sig sammen, de føde deres Unger og kaste deres Byrde.

4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?

Deres Unger blive stærke, de blive store paa Marken, de gaa ud og komme ikke tilbage til dem.

5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?

Hvo har ladet Vildæselet ud i det frie? og hvo løste Skovæselets Baand,

6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

hvilket jeg har givet den slette Mark til dets Hjem og Saltørkenen til dets Bo.

7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

Det ler ad Stadens Tummel; det hører ikke Driverens Buldren.

8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

Hvad det opsporer paa Bjergene, er dets Føde, og det søger efter alt det grønne.

9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?

Mon Enhjørningen har Lyst til at trælle for dig? mon den vil blive Natten over ved din Krybbe?

10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?

Kan du tvinge Enhjørningen ved dens Reb til at holde Furen? mon den vil harve Dalene efter dig?

11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?

Kan du forlade dig paa den, fordi dens Kraft er stor? og kan du overlade den dit Arbejde?

12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

Kan du tro den til, at den vil føre dig din Sæd hjem og samle den hen til din Tærskeplads?

13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?

Strudsenes Vinge svinger sig lystigt; mon det er Storkens Vinge og Fjer?

14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,

Nej, den overlader sine Æg til Jorden og lader dem varmes i Støvet,

15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?

og den glemmer, at en Fod kunde trykke dem i Stykker, og et vildt Dyr paa Marken søndertræde dem.

16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.

Den handler haardt med sine Unger, som vare de ikke dens egne; er dens Møje end forgæves, er den uden Frygt.

17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.

Thi Gud har ladet den glemme Visdom og har ikke givet den Del i Forstand.

18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

Paa den Tid, naar den svinger sig i Højden, da beler den Hesten og den, der rider paa den.

19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?

Kan du give Hesten Styrke eller klæde dens Hals med flagrende Manke?

20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.

Kan du gøre, at den springer som Græshoppen? dens prægtige Prusten er forfærdelig.

21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.

Den skraber i Dalen og fryder sig i Kraft; den farer frem imod den, som bærer Rustning

22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,

Den ler ad Frygt og forskrækkes ikke og vender ikke tilbage for Sværdets Skyld.

23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.

Pilekoggeret klirrer over den, ja, det blinkende Jern paa Spyd og Glavind.

24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.

Med Bulder og Fnysen sluger den Vejen og bliver ikke staaende stille, naar Trompetens Lyd høres.

25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

Saa snart Trompeten lyder, siger den: Hui! og lugter Krigen i det fjerne, Fyrsternes Raab og Krigstummelen.

26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?

Er det efter din Forstand, at Spurvehøgen flyver, udbreder sine Vinger imod Sønden?

27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?

Eller er det efter din Befaling, at Ørnen flyver højt og bygger sin Rede i det høje?

28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,

Den bor paa Klippen og bliver der om Natten, paa Tinden af en Klippe og Borg.

29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.

Derfra spejder den efter Føde; dens Øjne se ud i det fjerne,

30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.

og dens Unger drikke Blod; og hvor der er ihjelslagne, der er den.