Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Sathar caa tapenhaih atue na panoek maw? To tih ai boeh loe tasuk caa tapenhaih atue na panoek maw?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Ca tapen karoek to khrah nazetto maw zokpomh, tito na panoek maw? To tih ai boeh loe nihcae tapenhaih atue na panoek maw?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Nihcae loe tabok o, caa tapen o; to naah caa tapenhaih kana to pahnet o.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
A caanawk loe ngantui o moe, taw ah qoeng o tahang; amno to caeh o taak, amlaem o let ai boeh.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Mi mah maw taw ih hrangnawk angmah koeh ah prasak? Mi mah maw taw hrang ih aqui to khramh pae thaih?
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
Anih ohhaih ahmuen to praezaek ah ka sak moe, karoem long to anih ohhaih ahmuen ah ka paek.
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Anih loe vangpui thung ih loknawk to pahnuithuih moe, kamongh kami hanghaih lok doeh tahngai ai.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
Anih loe maenawk nuiah prat moe, kahing phrohnawk to pakrong.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Hmawsaeng taw ih maitaw loe na tok to sak moe, nang khaeah oh han koeh tih maw?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Laikok toksak hanah qui hoiah na zae thai tih maw? To tih ai boeh loe laikok atok hanah na hnukah bang thai tih maw?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Anih thacakhaih to na oep han maw? To tih ai boeh loe na sak ih tok to anih khaeah na aap thai tih maw?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Anih mah im ah cang na phaw pae ueloe, tapup thungah na suem pae tih, tiah na tang maw?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
Tawtaaw tavaa loe amoekhaih hoiah pakhraeh to boh, toe tahnongsawk tavaa hoi Ostrich tavaa loe anih ih amui hoiah patah thai ai,
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
anih loe long ah taduih moe, savuet long hoiah tadui to khaeksak,
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
anih loe khok hoiah angmah ih tadui to cawh moeng ueloe, taw ih moi mah tadui koisak moeng tih, tito panoek ai.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Anih loe a caanawk to angmah ih caa ai baktiah khet, anih caasakhaih loe azom pui ni, tiah poek ai;
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Sithaw mah anih han palunghahaih to paek ai, panoekhaih roe paek ai.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Toe pakhraeh atoengh tahang naah, anih mah hrang hoi a nuiah kangthueng kami to pahnuithuih.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Hrang tha na caksak maw? Anih ih tahnong to na khuk pae maw?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Pakhuh kangphet baktiah maw nang phetsak? Anih anghahaih takhi tuen loe zit thoh parai.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Anih loe azawn ah cawnh tapaih, a thacakhaih to angoep moe, misatuh kaminawk to a hmaang.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Zithaih to pahnuithuih, zithaih tidoeh tawn ai; sumsen doeh cawn taak ai.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
Anih kahhaih palaa tuen to tacawt, tayae hoi misa angvaenghaih aphaw loe ampha hlip.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
Anih loe palungphui moe, thacakhaih palung hoiah long to a caak; mongkah lok a thaih naah, om duem thai ai.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Mongkah lok thaih naah, Ha, ha, tiah a thuih; misatuh angraeng ih lok, misa pahruekhaih lok ahmui loe ahmuen kangthla hoiah panoek thaih.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Tahmu loe na patuk ih palunghahaih hoiah pakhraeh to boh moe, aloih bangah azawk tathuk maw?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Tahmu loe na paek ih lok pongah maw van bangah azawk tahang moe, hmuensang ah tabu to boh?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
Anih loe lungsong nuiah oh, cathaeng loe anih ohhaih kacak ahmuen ah oh.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
To ahmuen hoiah a khet moe, caak koi moi to ahmuen kangthla hoiah hnuk thaih.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
A caanawk doeh athii to pazoh o toeng; anih loe kadueh qok ohhaih ahmuen ah oh, tiah a naa.
