Jób 38
1 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
Afei, Awurade firi ahum mu buaa Hiob sɛ,
2 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
“Hwan ne deɛ ɔde nsɛm a nimdeɛ nni mu katakata mʼafotuo so?
3 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Hyɛ wo ho den sɛ ɔbarima; mɛbisa wo nsɛm, na wobɛyi mʼano.
4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
“Ɛberɛ a metoo asase fapem no, na wowɔ he? Sɛ wonim a, ka ɛ.
5 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
Hwan na ɔsusuu ne tenten ne ne tɛtrɛtɛ? Ampa ara wonim! Hwan na ɔtwee susuhoma faa ani?
6 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
Ɛdeɛn so na ɛgyina, anaasɛ hwan na ɔtoo ne tweatiboɔ no,
7 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
ɛberɛ a anɔpa nsoromma bɔɔ mu too dwom, na abɔfoɔ nyinaa de anigyeɛ teaam no?
8 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
“Hwan na ɔkaa ɛpo hyɛɛ apono akyi, ɛberɛ a ɛpue firii yafunu mu,
9 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
ɛberɛ a mede omununkum yɛɛ nʼaduradeɛ na mede esum kabii kyekyeree noɔ,
10 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
ɛberɛ a metoo hyeɛ maa noɔ na mesisii nʼapono ne nʼadaban,
11 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
ɛberɛ a mekaa sɛ, ‘Ɛha ara na wobɛduru, ɛntra ha; ɛha na wʼahantan asorɔkyeɛ no mmɛso’?
12 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
“Woahyɛ mmara ama adekyeeɛ da? Anaa woakyerɛ no nʼafa,
13 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
sɛ ɛnkɔka asase ano na ɛntu amumuyɛfoɔ mfiri so?
14 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
Asase fa ne bɔberɛ sɛ dɔteɛ a ɛhyɛ nsɔano ase; na ɛso tebea da adi te sɛ atadeɛ.
15 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
Wɔde amumuyɛfoɔ hann akame wɔn, na wɔn abasa a wɔapagya no mu abu.
16 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
“Woapɛɛpɛɛ mu ahunu nsutire a ɛpo firi mu ba anaa woanante ne bunu mu?
17 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
Wɔde owuo apono akyerɛ wo? Woahunu owuo sunsumma apono anaa?
18 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
Woate ewiase a ɛda hɔ hahanaa no ase anaa? Sɛ wonim yeinom nyinaa a, ka kyerɛ me.
19 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
“Ɛhe na hann firi ba? Na ɛhe na esum nso kɔ?
20 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
Wobɛtumi de wɔn akɔ wɔn siberɛ? Wonim akwan a ɛkɔ wɔn atenaeɛ?
21 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
Ampa ara wonim, ɛfiri sɛ na woawo wo dada. Woanyini yie!
22 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
“Woakɔ sukyerɛmma adekoradan mu da, anaa woahunu asukɔtweaa adekoradan
23 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
a makora so ama ahohiahia berɛ, ɔsa ne akodie nna?
24 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
Ɛkwan bɛn na ɛkɔ baabi a anyinam firi ba, anaa baabi a apueeɛ mframa firi na ɛbɔ fa asase so?
25 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
Hwan na ɔtwaa ɛka maa osubransam, ne ɛkwan maa aprannaa mmobom,
26 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
sɛ ɛbɛtɔ agu asase a obiara nte soɔ so, anweatam a obiara nni soɔ,
27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
na ama asase bonini a ɛyɛ wesee yi afɔ na ɛserɛ afifiri so?
28 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
Osutɔ wɔ agya anaa? Hwan na ɔyɛ agya ma obosuo?
29 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
Hwan yafunu mu na nsukyeneeɛ fire? Hwan na ɔwoo nsukyeneeɛ mporoporowa firi soro
30 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
ɛberɛ a nsuo kyene dane sɛ ɛboɔ, na ebunu ani kyene?
31 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
“Wobɛtumi de ahoma akyekyere Akokɔbaatan ne ne mma? Wobɛtumi asane Nwenwenente nhoma anaa?
32 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
Wobɛtumi de anɔpa nsoromma aba wɔ ne berɛ mu anaasɛ wobɛtumi ayi sisire ne ne mma afiri hɔ?
33 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
Wonim mmara a ɛfa ewiem ho? Wobɛtumi de Onyankopɔn ahennie aba asase so?
34 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
“Wobɛtumi ama wo nne aduru omununkum so na wode nsuo akata wo ho anaa?
35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
Wobɛtumi ama anyinam atwa? Wɔbɛka akyerɛ wo sɛ, ‘Yɛnnie anaa’?
36 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Hwan na ɔde nyansa ma akoma anaasɛ ɔde nteaseɛ hyɛ adwene mu.
37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
Hwan na ɔwɔ nyansa a wɔde kan omununkum? Hwan na ɔbɛtumi akyea ɔsoro nsuo nkotokuo,
38 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
ɛberɛ a mfuturo ayɛ den ama dɔteɛ atɔatɔ keka bɔ mu.
39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
“Wokɔ ahayɔ ma gyatabereɛ ma agyata didi mee
40 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
ɛberɛ a wɔbutubutu wɔn abɔn ano anaasɛ wɔtetɛ nnɔtɔ ase?
41 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
Hwan na ɔma anene aduane ɛberɛ a ne mma su frɛ Onyankopɔn na wɔkyinkyini pɛ aduane?
