Jób 38
1 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
Afei, Awurade fi ahum mu buaa Hiob se,
2 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
“Hena ne nea ɔde nsɛm a nimdeɛ nni mu kata me nhyehyɛe so?
3 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Hyɛ wo ho den sɛ ɔbarima; mebisa wo nsɛm, na wubebua me.
4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
“Bere a metoo asase fapem no, na wowɔ he? Sɛ wote ase, ka ɛ.
5 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
Hena na osusuw ne tenten ne ne trɛw? Ampa ara wunim! Hena na ɔtwee susuhama faa ani?
6 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
Dɛn so na egyina, anaa hena na ɔtoo ne tweatibo no,
7 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
bere a anɔpa nsoromma bɔɔ mu too dwom, na abɔfo nyinaa de anigye teɛɛ mu no?
8 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
“Hena na ɔkaa po hyɛɛ apon akyi, bere a epue fii ɔyafunu mu,
9 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
bere a mede omununkum yɛɛ nʼadurade na mede sum kabii kyekyeree no,
10 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
bere a metoo ɔhye maa no na misisii nʼapon ne nʼadaban,
11 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
bere a mekae se, ‘Ɛha ara na wubedu na worentra ha; ɛha na wʼahantan asorɔkye no bɛso no?’
12 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
“So woahyɛ mmara ama adekyee da? Na woakyerɛ ahemadakye nso afa,
13 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
sɛ ɛnkɔka asase ano na ontu amumɔyɛfo mfi so?
14 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
Asase fa ne bɔbea sɛ dɔte a ɛhyɛ nsɔwano ase; na ɛsow tebea da wɔn ho adi te sɛ atade.
15 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
Wɔde amumɔyɛfo hann akame wɔn, na wɔn abasa a wɔama so no mu abu.
16 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
“So woapɛɛpɛɛ mu ahu nea po aniwa wɔ anaa woanantew ne bun mu pɛn?
17 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
So wɔde owu apon akyerɛ wo? Woahu owu sunsuma apon ana?
18 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
Woate wiase a ɛda hɔ tamaa no ase ana? Sɛ wunim eyinom nyinaa a, ka kyerɛ me.
19 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
“Ɔkwan bɛn na ɛkɔ hann atenae? Na ɛhe na sum te?
20 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
Wubetumi de wɔn akɔ wɔn sibea? Wunim akwan a ɛkɔ wɔn atenae?
21 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
Ampa ara wunim, efisɛ na wɔawo wo dedaw. Woanyin yiye!
22 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
“Woakɔ sukyerɛmma adekoradan mu da anaa woahu mparuwbo adekoradan
23 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
a makora so ama ahohia bere, ɔsa ne akodi nna?
24 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
Ɔkwan bɛn na ɛkɔ faako a anyinam fi ba, anaa faako a apuei mframa fi na ɛbɔ fa asase so?
25 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
Hena na otwaa ɛka maa osuhweam, ne ɔkwan maa aprannaa mmubomu,
26 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
sɛ ɛbɛtɔ agu asase a obiara nte so so, nweatam a obiara nni so,
27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
na ama asase kesee a ɛda mpan afɔw na sare afifi wɔ so?
28 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
Osu wɔ agya ana? Hena na ɔyɛ agya ma obosu a ɛsosɔ?
29 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
Hena yafunu mu na sukyerɛmma fi? Hena na ɔwoo sukyerɛmma mporoporowa fi soro
30 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
bere a nsu kyen dan sɛ ɔbo, na bun ani kyen?
31 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
“Wubetumi de hama akyekyere Akokɔbeatan ne ne mma? Wubetumi asan Nyankrɛnte hama ana?
32 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
Wubetumi de anɔpa nsoromma aba wɔ ne bere mu anaasɛ wubetumi ayi sisi ne ne mma afi hɔ?
33 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
So wunim mmara a ɛfa ɔsoro ho? Wubetumi de Onyankopɔn ahenni aba asase so ana?
34 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
“Wubetumi ama wo nne adu omununkum so na wode nsu akata wo ho ana?
35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
Wutumi ma anyinam twa? Wɔka kyerɛ wo se, ‘Yenni’ ana?
36 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Hena na ɔde nyansa ma koma anaasɛ ɔde ntease hyɛ adwene mu?
37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
Hena na ɔwɔ nyansa a wɔde kan omununkum? Hena na obetumi akyea ɔsoro nsu nkotoku,
38 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
bere a mfutuma ayɛ den ama dɔte atɔwatɔw keka bɔ mu.
39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
“Wokɔ ahayɛ ma gyatabere ma gyata didi mee
40 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
bere a wobutubutuw wɔn abon ano anaasɛ wɔtetɛw adɔtɔ ase?
41 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
Hena na ɔma kwaakwaadabi aduan bere a ne mma su frɛ Onyankopɔn na wonni aduan nti wokyinkyin?
