Jób 38
1 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
Potem je Gospod Jobu odgovoril iz vrtinčastega vetra in rekel:
2 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
»Kdo je ta, ki zatemnjuje nasvet z besedami brez spoznanja?
3 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Opaši sedaj svoja ledja kakor mož, kajti od tebe bom zahteval in ti mi odgovori.
4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
Kje si bil, ko sem položil temelje zemlji? Razglasi, če imaš razumevanje.
5 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
Kdo je položil njene mere, če veš? Ali kdo je na njej razprostrl [merilno] vrvico.
6 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
Na čem so njeni temelji pritrjeni? Ali kdo je položil njen vogalni kamen,
7 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
ko so jutranje zvezde skupaj prepevale in so vsi Božji sinovi vriskali od radosti.
8 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
Ali kdo je morje zaprl z vrati, ko je to izbruhnilo, kakor če bi to izšlo iz maternice?
9 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
Ko sem oblak naredil [za] njegovo oblačilo in gosto temo kot plenice zanj
10 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
in sem zanj zdrobil svoj določen kraj ter postavil zapahe in vrata
11 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
in rekel: ›Do sem boš šel in nič dlje. Tukaj bodo tvoji ponosni valovi ustavljeni.‹
12 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
Ali si zapovedal jutru, odkar so tvoji dnevi in svitanju storil, da pozna svoje mesto,
13 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
da bi lahko zgrabil konce zemlje, da bi bili zlobni lahko streseni iz nje?
14 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
Ta je spremenjena kakor ilo pod pečatom, in oni stojijo kakor oblačilo.
15 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
Pred zlobnimi je njihova svetloba zadržana in visok laket bo zlomljen.
16 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
Si vstopil v morske izvire? Ali si hodil v iskanju globin?
17 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
So ti bila odprta velika vrata smrti? Ali si videl vrata smrtne sence?
18 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
Si zaznal širino zemlje? Razglasi, če veš vse to.
19 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
Kje je pot, kjer prebiva svetloba? In glede teme, kje je njen kraj,
20 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
da bi jo odvedel do njene meje in da bi spoznal steze k njeni hiši?
21 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
Mar veš to, ker si bil takrat rojen? Ali ker je število tvojih dni veliko?
22 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
Si vstopil v zakladnice snega? Si mar videl zakladnice toče,
23 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
ki sem jih prihranil za čas stiske, za dan bitke in vojne?
24 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
Po kateri poti je svetloba razdeljena, ki vzhodnik razkropi po zemlji?
25 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
Kdo je razdelil vodni tok za poplavljanje voda ali pot za bliskanje groma,
26 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
da mu povzroči, da dežuje na zemljo, kjer ni nobenega moža, na divjino, kjer ni nobenega človeka,
27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
da zadovolji zapuščena in opustošena tla in povzroči, da brsti nežnega zelišča vzbrstijo?
28 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
Ima dež očeta? Ali kdo je zaplodil rosne kaplje?
29 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
Iz čigave maternice je prišel led? In slana z neba, kdo jo je zaplodil?
30 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
Vode so skrite kakor s kamnom in obličje globine je zamrznjeno.
31 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
Lahko združiš prijetne vplive Gostosevcev ali razvežeš čete Oriona?
32 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
Lahko privedeš ozvezdje v svojem obdobju? Lahko usmerjaš Arkturja z njegovimi sinovi?
33 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
Ali poznaš odredbe neba? Lahko vzpostaviš njihovo gospostvo na zemlji?
34 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
Mar lahko dvigneš svoj glas k oblakom, da te lahko pokrije obilje voda?
35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
Mar lahko pošlješ bliske, da lahko gredo in ti rečejo: »Tukaj smo?«
36 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Kdo je v notranje dele položil modrost? Ali kdo je dal srcu razumevanje?
37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
Kdo lahko v modrosti prešteje oblake? Ali kdo lahko zadržuje mehove neba,
38 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
ko se prah strjuje in se grude trdno sprimejo skupaj?
39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
Mar boš lovil plen za leva? Ali tešil apetit mladim levom,
40 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
ko ležijo v svojih brlogih in ostajajo v skrivališču, da prežijo v zasedi?
41 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
Kdo krokarju pripravlja njegovo hrano? Ko njegovi mladiči kličejo k Bogu, se potikajo zaradi pomanjkanja hrane.
