Jób 38
1 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
Tada odgovori Gospod Jovu iz vihora i reèe:
2 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
Ko je to što zamraèuje savjet rijeèima nerazumno?
3 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Opaši se sada kao èovjek; ja æu te pitati, a ti mi kazuj.
4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
Gdje si ti bio kad ja osnivah zemlju? kaži, ako si razuman.
5 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
Ko joj je odredio mjere? znaš li? ili ko je rastegao uže preko nje?
6 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
Na èem su podnožja njezina uglavljena? ili ko joj je metnuo kamen ugaoni?
7 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
Kad pjevahu zajedno zvijezde jutrnje i svi sinovi Božji klikovahu.
8 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
Ili ko je zatvorio more vratima kad kao iz utrobe izide?
9 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
Kad ga odjeh oblakom i povih tamom;
10 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
Kad postavih za nj uredbu svoju i metnuh mu prijevornice i vrata;
11 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
I rekoh: dovde æeš dolaziti, a dalje neæeš, i tu æe se ustavljati ponositi valovi tvoji.
12 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
Jesi li svoga vijeka zapovjedio jutru, pokazao zori mjesto njezino,
13 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
Da se uhvati zemlji za krajeve, i da se rastjeraju s nje bezbožnici,
14 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
Da se ona promijeni kao blato peèatno, a oni da stoje kao haljina,
15 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
Da se oduzme bezbožnicima svjetlost njihova i ruka podignuta da se slomi?
16 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
Jesi li dolazio do dubina morskih? i po dnu propasti jesi li hodio?
17 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
Jesu li ti se otvorila vrata smrtna, i vrata sjena smrtnoga jesi li vidio?
18 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
Jesi li sagledao širinu zemaljsku? kaži, ako znaš sve to.
19 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
Koje je put k stanu svjetlosti? i gdje je mjesto tami,
20 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
Da bi je uzeo i odveo do meðe njezine, i znao staze k domu njezinu?
21 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
Znaš ti; jer si se onda rodio, i broj je dana tvojih velik.
22 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
Jesi li ulazio u riznice šnježne? ili riznice gradne jesi li vidio,
23 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
Koje èuvam za vrijeme nevolje, za dan boja i rata?
24 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
Kojim se putem dijeli svjetlost i ustoka se razilazi po zemlji?
25 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
Ko je razdijelio jazove povodnju i put svjetlici gromovnoj?
26 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
Da bi išao dažd na zemlju gdje nema nikoga, i na pustinju gdje nema èovjeka,
27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
Da napoji pusta i nerodna mjesta, i uèini da raste trava zelena.
28 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
Ima li dažd oca? ili ko je rodio kaplje rosne?
29 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
Iz èije je utrobe izašao led, i ko je rodio slanu nebesku,
30 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
Da se vode skrivaju i postaju kao kamen i krajevi propasti srastaju?
31 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
Možeš li svezati miline vlašiæima? ili svezu štapima razdriješiti?
32 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
Možeš li izvesti južne zvijezde na vrijeme? ili kola sa zvijezdama njihovijem hoæeš li voditi?
33 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
Znaš li red nebeski? možeš li ti ureðivati vladu njegovu na zemlji?
34 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
Možeš li dignuti glas svoj do oblaka da bi te mnoštvo vode pokrilo?
35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
Možeš li pustiti munje da idu, i da ti reku: evo nas?
36 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Ko je metnuo èovjeku u srce mudrost? ili ko je dao duši razum?
37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
Ko æe izbrojiti oblake mudrošæu, i mjehove nebeske ko æe izliti,
38 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
Da se raskvašen prah zgusne i grude da se slijepe?
39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
Loviš li ti lavu lov? i laviæima trbuh puniš,
40 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
Kad leže u peæinama i vrebaju u zaklonu svom?
41 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
Ko gotovi gavranu hranu njegovu kad ptiæi njegovi vièu k Bogu i lutaju nemajuæi šta jesti?
