Jób 38
1 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
Respondens autem Dominus Job de turbine, dixit:
2 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
Quis est iste involvens sententias sermonibus imperitis?
3 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Accinge sicut vir lumbos tuos: interrogabo te, et responde mihi.
4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
Ubi eras quando ponebam fundamenta terræ? indica mihi, si habes intelligentiam.
5 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
Quis posuit mensuras ejus, si nosti? vel quis tetendit super eam lineam?
6 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
Super quo bases illius solidatæ sunt? aut quis demisit lapidem angularem ejus,
7 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
cum me laudarent simul astra matutina, et jubilarent omnes filii Dei?
8 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
Quis conclusit ostiis mare, quando erumpebat quasi de vulva procedens;
9 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
cum ponerem nubem vestimentum ejus, et caligine illud quasi pannis infantiæ obvolverem?
10 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
Circumdedi illud terminis meis, et posui vectem et ostia,
11 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
et dixi: Usque huc venies, et non procedes amplius, et hic confringes tumentes fluctus tuos.
12 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
Numquid post ortum tuum præcepisti diluculo, et ostendisti auroræ locum suum?
13 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
Et tenuisti concutiens extrema terræ, et excussisti impios ex ea?
14 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
Restituetur ut lutum signaculum, et stabit sicut vestimentum:
15 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
auferetur ab impiis lux sua, et brachium excelsum confringetur.
16 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
Numquid ingressus es profunda maris, et in novissimis abyssi deambulasti?
17 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
Numquid apertæ sunt tibi portæ mortis, et ostia tenebrosa vidisti?
18 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
Numquid considerasti latitudinem terræ? indica mihi, si nosti, omnia:
19 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
in qua via lux habitet, et tenebrarum quis locus sit:
20 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
ut ducas unumquodque ad terminos suos, et intelligas semitas domus ejus.
21 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
Sciebas tunc quod nasciturus esses, et numerum dierum tuorum noveras?
22 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
Numquid ingressus es thesauros nivis, aut thesauros grandinis aspexisti,
23 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
quæ præparavi in tempus hostis, in diem pugnæ et belli?
24 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
Per quam viam spargitur lux, dividitur æstus super terram?
25 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
Quis dedit vehementissimo imbri cursum, et viam sonantis tonitrui,
26 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
ut plueret super terram absque homine in deserto, ubi nullus mortalium commoratur;
27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
ut impleret inviam et desolatam, et produceret herbas virentes?
28 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
Quis est pluviæ pater? vel quis genuit stillas roris?
29 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
De cujus utero egressa est glacies? et gelu de cælo quis genuit?
30 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
In similitudinem lapidis aquæ durantur, et superficies abyssi constringitur.
31 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
Numquid conjungere valebis micantes stellas Pleiadas, aut gyrum Arcturi poteris dissipare?
32 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
Numquid producis luciferum in tempore suo, et vesperum super filios terræ consurgere facis?
33 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
Numquid nosti ordinem cæli, et pones rationem ejus in terra?
34 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
Numquid elevabis in nebula vocem tuam, et impetus aquarum operiet te?
35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
Numquid mittes fulgura, et ibunt, et revertentia dicent tibi: Adsumus?
36 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Quis posuit in visceribus hominis sapientiam? vel quis dedit gallo intelligentiam?
37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
Quis enarrabit cælorum rationem? et concentum cæli quis dormire faciet?
38 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
Quando fundebatur pulvis in terra, et glebæ compingebantur?
39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
Numquid capies leænæ prædam, et animam catulorum ejus implebis,
40 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
quando cubant in antris, et in specubus insidiantur?
41 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
Quis præparat corvo escam suam, quando pulli ejus clamant ad Deum, vagantes, eo quod non habeant cibos?
