Jób 38
1 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
Then Yahweh responded to Job, out of a storm, and said: —
2 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
Who is it that darkeneth counsel, by words, without knowledge?
3 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Gird, I pray thee—like a strong man—thy loins, that I may ask thee, and inform thou me:
4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
Where wast thou, when I founded the earth? Tell, if thou knowest understanding!
5 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
Who set the measurements thereof, if thou knowest? Or who stretched out over it a line?
6 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
Whereon were the pedestals thereof sunk? Or who laid the corner stone thereof; —
7 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
When the morning stars sang together, and all the sons of God shouted for joy?
8 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
Or [who] shut in, with double doors, the sea, when, bursting out of the womb, it came forth;
9 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
When I put a cloud as the garment thereof, and a thick cloud as the swaddling-band thereof;
10 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
And brake off for it my boundary, and fixed a bar and double doors;
11 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
And said—Hitherto, shalt thou come, and no further, —and, here, shalt thou set a limit to the majesty of thy waves?
12 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
Since thy days [began] hast thou commanded the morning? or caused the dawn to know its place;
13 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
That it might lay hold of the wings of the earth, and the lawless be shaken out of it?
14 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
It transformeth itself like the clay of a seal, so that things stand forth like one arrayed;
15 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
That their light may be withdrawn from the lawless, and, the lofty arm, be shivered.
16 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
Hast thou entered as far as the springs of the sea? Or, through the secret recesses of the resounding deep, hast thou wandered?
17 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
Have the gates of death been disclosed to thee? And, the gates of the death-shade, couldst thou descry?
18 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
Hast thou well considered, even the breadths of the earth? Tell—if thou knowest it all!
19 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
Where then is the way, the light shall abide? And, the darkness, where then is its place?
20 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
That thou mayest conduct it unto the bound thereof, and that thou mayest perceive the paths to its house.
21 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
Thou knowest, for, then, hadst thou been born! And, in number, thy days are many!
22 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
Hast thou entered into the treasuries of the snow? And, the treasuries of the hail, couldst thou see?
23 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
Which I have reserved for a time of distress, for the day of conflict and of war?
24 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
Where then is the way the lightning is parted? The east wind spreadeth itself abroad over the earth.
25 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
Who hath cloven—for the torrent—a channel? Or a way for the lightning of thunders;
26 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
To give rain over the no-man’s land, the desert, where no son of earth is;
27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
To satisfy the wild and the wilderness, to cause to spring forth the meadow of young grass?
28 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
Hath the rain a father? Or who hath begotten the drops of dew?
29 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
Out of whose womb, came forth the ice? And, the hoar-frost of the heavens, who hath given it birth?
30 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
Like a stone, are the waters congealed, and, the face of the roaring deep, becometh firm!
31 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
Canst thou bind the fetters of the Pleiades? Or, the bands of Orion, canst thou unloose?
32 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
Canst thou bring forth the signs of the Zodiac each in its season? Or, the Bear and her Young, canst thou lead?
33 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
Knowest thou, the statutes of the heavens? Or didst thou appoint his dominion over the earth?
34 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
Canst thou lift up, to the thick cloud, thy voice, and the overflow of waters cover thee?
35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
Canst thou send forth the lightnings, so that they go, and say to thee, Behold us?
36 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Who hath put—into cloud-forms—wisdom? Or who hath given—to the meteor—understanding?
37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
Who can count the thin clouds, in wisdom? And, the bottles of the heavens, who can empty out;
38 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
When the dust is cast into a clod, and the lumps are bound together?
39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
Wilt thou hunt—for the Lioness—prey? Or, the craving of the Strong Lion, wilt thou satisfy;
40 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
When they settle down in dens, abide in covert, for lying in wait?
41 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
Who prepareth for the Raven his nourishment, —when his young ones—unto GOD—cry out, [when] they wander for lack of food?
