Jób 38
1 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
Derefter svarede Herren Job ud af Stormen og sagde:
2 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
Hvo er den, som formørker Guds Raad med Tale uden Forstand.
3 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Bind op om dine Lænder som en Mand, saa vil jeg spørge dig, og undervis du mig!
4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
Hvor var du, der jeg grundfæstede Jorden? forkynd det, hvis du har Indsigt?
5 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
Hvo har sat dens Maal? du ved det vel? eller hvo udstrakte Snoren over den?
6 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
Hvorpaa ere dens Piller nedsænkede? eller hvo har lagt dens Hjørnesten?
7 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
der Morgenstjerner sang til Hobe, og alle Guds Børn raabte af Glæde.
8 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
Og hvo lukkede for Havet med Døre, der det brød frem, gik ud af Moders Liv,
9 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
der jeg gjorde Sky til dets Klædning og Mørke til dets Svøb,
10 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
der jeg afstak for det min Grænse og satte Stang og Døre for det
11 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
og sagde: Hertil skal du komme og ikke længere; og her skal være sat Grænse for dine stolte Bølger?
12 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
Har du i dine Dage givet Befaling til Morgenen? har du vist Morgenrøden dens Sted,
13 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
til at gribe Jorden ved dens Flige, saa at de ugudelige rystes bort fra den?
14 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
saa denne forvandler sig som Leret, hvori Seglet trykkes, og Tingene fremstille sig som i deres Klædebon,
15 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
og de ugudelige unddrages deres Lys, og den opløftede Arm sønderbrydes?
16 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
Er du kommen til Havets Kilder? og har du vandret paa Dybets Bund?
17 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
Have Dødens Porte opladt sig for dig? eller saa du Dødens Skygges Porte?
18 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
Har du overskuet Jordens Bredde? forkynd det, dersom du kender det alt sammen!
19 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
Hvor er Vejen did, hvor Lyset mon bo, og hvor er Mørkets Sted,
20 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
at du kunde bringe det til dets Landemærke, og at du kendte Stierne til dets Hus?
21 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
Du ved det; thi den Gang blev du jo født, og dine Dages Tal er stort!
22 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
Er du kommen til Forraadskamrene for Sneen, eller saa du Forraadskamrene for Hagelen,
23 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
hvilke jeg har sparet til Trængsels Tid, til Strids og Krigs Dag.
24 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
Hvor er den Vej, hvor Lyset deler sig, hvor Østenvejret spreder sig over Jorden?
25 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
Hvo brød Render til Vandskyl og Vej til Lynet, som gaar foran Torden,
26 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
for at lade regne paa det Land, hvor ingen er, i Ørken, hvor intet Menneske er,
27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
for at mætte de øde og ødelagte Steder og bringe Græsbunden til at spire?
28 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
Har Regnen vel en Fader? eller hvo har avlet Duggens Draaber?
29 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
Af hvis Moderliv er Frost udgangen? og hvo fødte Rimfrost under Himmelen?
30 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
Vandet skjuler sig, som var det en Sten, og Dybets Overflade slutter sig sammen.
31 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
Kan du knytte Syvstjernens Baand, eller løse Orions Reb?
32 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
Kan du lade Dyrekredsens Stjerner komme frem til deres Tid? eller føre Bjørnen med dens Unger frem?
33 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
Kender du Himmelens Love? eller kan du bestemme dens Herredømme over Jorden?
34 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
Kan du opløfte din Røst til Skyen, at Vands Mangfoldighed maa skjule dig?
35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
Kan du udlade Lynene, at de fare frem, og at de sige til dig: Se, her ere vi?
36 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Hvo lagde Visdom i Hjertets Inderste? eller hvo gav Forstand i Tanken?
37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
Hvo kan tælle Skyerne med Visdom? og hvo kan udgyde Himmelens Vandbeholdere,
38 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
idet Støv løber sammen til en Støbning, og Jordklumperne hænge ved hverandre?
39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
Kan du jage Rov til Løvinden og fylde de unge Løvers Graadighed,
40 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
naar de lægge sig ned i deres Boliger og blive i Skjul for at lure?
41 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
Hvo skaffer Ravnen dens Føde, naar dens Unger skrige til Gud, naar de fare hid og did, fordi de intet have at æde?
