Jób 38
1 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
Nato Jahve odgovori Jobu iz oluje i reče:
2 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
“Tko je taj koji riječima bezumnim zamračuje božanski promisao?
3 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Bokove svoje opaši k'o junak: ja ću te pitat', a ti me pouči.
4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
Gdje si bio kad zemlju utemeljih? Kazuj, ako ti je znanje sigurno.
5 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
Znaš li tko joj je mjere odredio i nad njom uže mjerničko napeo?
6 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
Na čemu joj počivaju temelji? Tko joj postavi kamen ugaoni
7 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
dok su klicale zvijezde jutarnje i Božji uzvikivali dvorjani?
8 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
Tko li zatvori more vratnicama kad je navrlo iz krila majčina;
9 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
kad ga oblakom k'o haljom odjenuh i k'o pelenam' ovih maglom gustom;
10 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
kad sam njegovu odredio među, vrata stavio sa prijevornicama?
11 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
Dotle, ne dalje, rekao sam njemu, tu nek' se lomi ponos tvog valovlja!
12 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
Zar si ikad zapovjedio jutru, zar si kazao zori mjesto njeno,
13 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
da poduhvati zemlju za rubove i da iz nje sve bezbožnike strese;
14 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
da je pretvori u glinu pečatnu i oboji je k'o kakvu haljinu.
15 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
Ona uzima svjetlost zlikovcima i pesnicu im lomi uzdignutu.
16 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
Zar si ti prodro do izvora morskih, po dnu bezdana zar si kad hodio?
17 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
Zar su ti vrata smrti pokazali; vidje li dveri kraja mrtvih sjena?
18 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
Zar si prostranstvo zemlje uočio? Govori, ako ti je znano sve to.
19 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
Koji putovi u dom svjetla vode, na kojem mjestu prebivaju tmine,
20 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
da ih odvedeš u njine krajeve, da im put k stanu njihovu pokažeš?
21 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
Ti znadeš to, tÓa davno ti se rodi, tvojih dana broj veoma je velik!
22 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
Zar si stigao do riznica snijega i zar si tuče spremišta vidio
23 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
što ih pričuvah za dane nevolje, za vrijeme boja krvava i rata?
24 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
Kojim li se putem dijeli munja kada iskre po svoj zemlji prosipa?
25 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
Tko li je jaz iskopao povodnju, tko prokrčio pute grmljavini
26 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
da bi daždjelo na kraj nenastanjen, na pustinju gdje žive duše nema,
27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
da bi neplodnu napojio pustoš, da bi u stepi trava izniknula?
28 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
Ima li kiša svoga roditelja? Tko je taj koji kapi rose rađa?
29 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
Iz čijeg li mraz izlazi krila, tko slanu stvara što s nebesa pada?
30 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
Kako čvrsnu vode poput kamena i led se hvata površja bezdana?
31 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
Možeš li lancem vezati Vlašiće i razdriješiti spone Orionu,
32 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
u pravo vrijeme izvesti Danicu, vodit' Medvjeda s njegovim mladima?
33 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
Zar poznaješ ti zakone nebeske pa da njima moć na zemlji dodijeliš?
34 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
Zar doviknuti možeš oblacima pa da pljuskovi tebe poslušaju?
35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
Zar na zapovijed tvoju munje lijeću i tebi zar se odazivlju: 'Evo nas'?
36 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Tko je mudrost darovao ibisu, tko li je pamet ulio u pijetla?
37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
Tko to mudro prebrojava oblake i tko nebeske izlijeva mjehove
38 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
dok se zemlja u tijesto ne zgusne i dok se grude njezine ne slijepe?
39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
Zar ćeš ti plijen uloviti lavici ili ćeš glad utažit' lavićima
40 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
na leglu svojem dok gladni čekaju i vrebaju na žrtvu iz zaklona?
41 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
Tko hranu gavranovima pribavlja kad Bogu ptići njegovi cijuču i naokolo oblijeću bez hrane?
