Jób 38
1 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
BOEIPA loh Job te hlipuei khui lamloh a doo tih,
2 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
Mingnah aka tal olthui neh cilsuep aka hmuep sak te unim?
3 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Hlang bangla na pumpu yen lamtah nang kan dawt bangla kai he n'tueng laeh.
4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
Diklai ka suen vaengah melam na om? Yakmingnah na ming atah thui lah.
5 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
U loh a khodang a khueh khaw na ming van nim? A soah rhilam aka yueng khaw unim?
6 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
A buenhol te me dongah nim a buen tih, a bangkil lung te unim aka thuinuet?
7 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
Mincang aisi rhoek rhenten tamhoe uh tih Pathen ca rhoek boeih yuhui uh.
8 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
Tuitunli te a bung lamloh a poh tih a coe vaengah thohkhaih neh a tlaeng.
9 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
Kai loh cingmai kah a pueinak neh anih kah yinnah hni khaw ka khueh pah.
10 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
Ka oltlueh he anih ham ka tlueh pah tih thohkalh neh thohkhaih khaw ka khueh pah.
11 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
He hil ka ti vaengah ha mop lamtah koei boeh. Na hoemdamnah tuiphu te he ah he khueh laeh.
12 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
Namah tue vaengah mincang ke na uen a? Khothaih ke na ming tih amah hmuen ah khothaih a om khaw na ming.
13 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
Te lamkah halang rhoek khoek ham neh diklai hmoi a tuuk sak ham khaw.
14 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
Dikpo kutbuen bangla poehlip tih pueinak bangla pai.
15 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
Halang rhoek te amamih kah vangnah a hloh pah tih ban a thueng khaw a tlawt sak.
16 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
Tuitunli kah tuiput la na pawk tih tuidung kah khenah dongah na pongpa vai a?
17 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
Nang taengah dueknah vongka rhoek ah uh tih dueknah hlipkhup vongka te na hmuh a?
18 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
Diklai hmuenka duela na yakming nim? A cungkuem la na ming atah thui lah.
19 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
Vangnah aka om longpuei he menim? Hmaisuep kah a hmuen he melae?
20 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
Te te amah khorhi la na thak van tih a im kah a hawn khaw na yakming van nim?
21 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
Nang n'sak tih na khohnin kah a tarhing a puh daengah ni na ming pueng.
22 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
Vuelsong thakvoh khuila na kun tih rhaelnu thakvoh na hmuh a?
23 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
Te te rhal tue vaengkah ham khaw, caemrhal neh caemtloek tue vaengkah ham khaw ka tuem pueng.
24 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
Diklai ah kanghawn loh a taekyak tih, vangnah loh a tael longpuei te menim?
25 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
Tuilong lungpook ham neh rhaek ol ham longpuei aka tael te unim?
26 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
A khuiah tongpa aka om pawh khosoek neh hlang aka tal khohmuen ah khaw rhotui aka tlan sak la,
27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
khohli rhamrhael neh imrhong aka hah sak la, toitlim annoe aka poe sak la om coeng.
28 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
Khotlan te a napa om a? Buemtui tuicip te ulong a sak?
29 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
Rhaelnu he u kah bungko lamkah nim a thoeng tih, vaan vueltling te ulong a sak?
30 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
Tui khaw lungto bangla thuh uh tih tuidung hman ah khal.
31 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
Airhitbom kah omngaih omloe te na hlaengtang tih buhol phueihrhui khaw na hlawt thai aya?
32 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
Mazzaroth aisi te amah tue vaengah na thoeng sak tih Ayish aisi te a ca rhoek neh na mawt a?
33 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
Vaan kah khosing te na ming atah amah kah laithuithainah te diklai ah na khueh a?
34 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
Na ol te khomai dongla na huel thai tih tuili tui te na khuk thai a?
35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
Rhaek na tueih vaengah cet uh tih nang taengah, “Kaimih la he,” a ti uh a?
36 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Kodang khuila cueihnah aka khueh te unim? Kopoek khuiah yakmingnah aka pae te unim?
37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
Cueihnah neh khomong aka tae te unim? Vaan tuitang aka thael te unim?
38 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
Me vaengah lae Laipi a hlawn la a hlom tih dikmuh a man sak?
39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
sathuengnu hamla maeh na mae pah tih sathuengca kah hingnah na tom pah a?
40 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
Me vaengah lae a khuisaek ah a ngam uh tih thingpuep khui ah a kol uh?
41 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
A sakah te vangak ham aka tawn pah te unim? A camoe, a camoe uh vaengah tah Pathen taengah bomnah a bih uh dae caak mueh la kho a hmang uh.
